Utekly další dva týdny.. Myslela jsem, že nebudu mít pomalu o čem psát, protože měl Čevík pár dní průjem, takže jsme nic moc nedělali… ale „nic moc“ v našem podání, je asi celkem dost …
Třetí týden:
- česání
- čištění uší (natvarováno za 3 min.)
- ne-reakce na vysavač (nebudu jen tak čekat, až si štěně na vysavač zvykne.. zatím jen vteřinové zapnutí=makrek=odměna. Doufám, že se takto brzy dostanu k tomu, že budu moci vysát celý byt
V obou případech používám nejdříve cílení – chci, aby se k předmětu (šťourátko do uší, vysavač) sám přiblížil, případně dotkl nosem. Poté se já (šťourátkem) začnu dotýkat jeho (dotek=odměna).
Problém: skákání po mých dětech. Opět, musím předcházet a být rychlejší, než Červík. Lehce se to řekne, ale už hůř dělá, když si prcek před něj stoupne s rukama hore a říká: „hop, hop“, ale bojujeme úspěšně.
Čtvrtý týden:
- klid při manipulaci (vyndávání klíšťat, prohlížení zubů, uší)
- tvarování obojku (sám si do něj vleze) + základy chůze na vodítku/vodítkové hry (spočívají v postupném zvyšování hodnoty vodítka – prokrmuji, že mám vodítko+karabinu v ruce, připínání, pomalou chůzi…)
- zóna odměn – obrubníky (dělám tak 4x denně, na různých obrubnících)
- 3..2..1.. vem
- kontrola na hračku – po signálu pro „pust“ prodlužuji dobu, po kterou hračku před Červíkem držím, než řeknu „drž“.
- kontrola na misku s pamlsky při cvičení (abych ji mohla mít vedle sebe na zemi)
- nereagování na hýbající se předměty denní potřeby – tkaničky od bot, mikina, gatě, při oblékání (s malými dětmi docela praktická věc).
Zkoušeli jsme první tunýlek. V třetím „kole“ už šel dopředu na 3..2..1.. , díky hrám měl focus krásně na tunel.
Při honění a přetahování zkouším otočky – přesněji já se točím (zatím jen o 90%), učím reagovat na tělo.
Protože děláme docela hodně kontroly, tak se vše snažím vyvážit množstvím her na drive, prcek se tak od malička učí přepínat mezi drivem a klidem a hlavně i ve vysoké excitaci používat hlavu.
Co se týče socializace Červík jel všemi dopravními prostředky, byl ve městě, jel po jezdících schodech, setkal se s traktůrkem, sekačkou, koňmi, zvířaty v ZOO, dělníky, zametači..
Když jsem konečně potkala policajty, tak jsem se k nim nadšeně vrhla „hurá jdeme socializovat“, no a Červík si jich vůbec nevšímal.
P.S.: Po týdnu vysát celý být. Když vyndávám vysavač ze skříně, tak se Červík celý nadšený nahrne k brance „jéé, bude něco dobrého“.
Autor a foto: Petra Marečková
O autorovi:
Petra Marečková
Agility se věnuji 9. rokem, z toho 3 roky vedu tréninky na KK VFU. Dva roky pořádám semináře pozitivní motivace, od ledna tohoto roku vedu i pravidelné hodiny pozitivky. Od července budu působit také v nově otevřeném výcvikovém centru Psí Park. Mám dvanáctiletou kříženku Ájku a devítitýdenní bordeří štěndo Červíka.
Se psy pracuji pouze pomocí pozitivního upevňování.