První dny v novém domově První noc jsem spala jen málo. Lotrando totiž vůbec nekňučel a já se chodila dívat, jestli mu něco není. Nebylo, prostě prachsprostě chrněl a společnost nepostrádal.
Je velice chápavý, několik pochval za venčení na trávníku a doma je čisto. Velice šikovné je naučit venčení na povel. Čekání na vykonání jeho potřeby se značně urychlí, což se dá ocenit nejen v době, kdy slušný člověk spí. Od prvních dnů jsme trénovali reakci na jméno a manipulaci se štěňátkem. Dost uměl už od paní chovatelky, což nám usnadnilo práci, zmíním například jen čištění uší, očí, prohlídku zubů a tlamy, česání, otírání pacek, nasazování obojku, postroje, košíku, vodítka, zvedání, přenášení a podobně. V prvních dnech se Lotrando seznámil s naší zahradou, ostatními zvířaty a s činorodým ruchem venkova vůbec (jak může někdo tvrdit, že na venkově je klid??). Zhruba od desátého týdne jsme začali podnikat výpravy za poznáním. Beru ho na různá místa, do přírody i do města, na nádraží, do obchodního domu, restaurace, projít se na cvičák, zkrátka kamkoli, kam se dá jít se psem, a to i za šera a v noci. Než ho pustím na průzkum nebo mezi psy, pohrajeme si nejprve spolu.
Základem je důvěra
Za naprosto zásadní považuju vybudovat si se svým psem láskyplný vztah založený na důvěře a respektování druhého. Je to podobné jako u lidí a proč taky ne? Říká se, že lidé zapomenou, co jste řekli nebo udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili. Totéž platí o psech. Jsou ochotni nám velkoryse prominout škody, které jsme na nich napáchali, ale na jejich psychické pohodě a ochotě být s námi se to zaručeně projeví.
Respektování psa vůbec neznamená nechat ho, aby si „dělal, co chce“, ovládl celou rodinu a přivlastnil si veškerý páníčkův majetek včetně páníčka samotného. Mám na mysli například dopřát mu místo k odpočinku, kde nebude nikým rušen (nikdy bych nenechala návštěvu lézt mému psu do pelechu pod záminkou, že si chtějí pohladit spící štěňátko. A nedělám to já jemu, ani on mě), nechat ho v klidu nažrat (sebrat psovi misku během večeře a tvářit se, že ho odnaučuji hlídání potravy mi přijde zvrácené a vůbec se nedivím, skončí-li to pokousáním) nebo ochotu podívat se na věci z jeho pohledu.
Krmení a pamlsky
Pro malé štěně je většinou obrovskou motivací žrádlo. Lotrando je chamtivý loupežník a protože nechci, aby sežral všechno na co přijde, učím ho vyčkat na povel, než si může něco vzít. Nejdřív misku s krmením, v další fázi učím nevšímat si ani pamlsků rozházených po zemi. Pokud se naučí ignorovat pamlsky a hračky okolo, bude snazší naučit ho totéž se psy, lidmi a vlastně se vším, co ho může lákat (alespoň doufám, protože nejlákavější je momentálně kočičí lejno). A ani nedovoluji lidem ho bezdůvodně krmit (piškot od naprosto cizí paní jako omluva za šlápnutí na packu fakt není důvod). Krmím třikrát denně a občas využívám ranní dávku pro nácvik stopování.
Hračky
Na hraní a nošení mu dávám věci z různého materiálu, aby mu nečinilo problém vzít cokoliv do tlamy a taky to vyměnit za cokoliv jiného. Předměty, na kterých mi záleží uklízím z jeho dosahu a pokud se mu přece podaří něčeho takového zmocnit, v klidu si pro to dojdu. Honění by považoval za príma hru a vrácení bych se asi jen tak rychle nedočkala. Díky přetahování procvičujeme „drž“ a „pusť“, Lotrando tuhle hru miluje.
Ochotná spolupráce
Lotrandovi jsou 3 měsíce. Naše spolupráce je dobrovolná, vodítko mu připínám jen zřídka, a to obvykle tam, kde hrozí nějaké nebezpečí, např.u silnice nebo ve městě. Z čehož vyplývá, že cvičíme na volno (pokud zrovna netrénujeme chůzi na vodítku, což je cvik jako každý jiný, s jeho znalostí se pes opravdu nerodí). Lotrando tedy může kdykoliv odejít. Ale neudělá to, ví, že se bude dít něco zábavného a jako bonus má možnost získat nějakou odměnu. Odmalička ho učím, že největší zábava je se mnou. Zní to jako klišé, podobně jako když se řekne, že psovod musí zvýšit svoji hodnotu, aby ho pes poslouchal (a rád). Okamžitě se vynoří otázka: „Jak??“ Jednoduchý, univerzální recept myslím neexistuje. Využívám především stanovení jasných pravidel, která se Lotrando učí prostřednictvím hry. Dodržováním pravidel získá přístup k něčemu, po čem touží, naopak porušením o svůj „střed zájmu“ přijde, přičemž správná rozhodnutí by měla značně převažovat. Pes se rozhoduje podle toho, co je z jeho pohledu výhodné. Lotrando bude mít celý život na výběr: „loupit nebo neloupit“? Mým úkolem je zařídit, aby s radostí dělal co chci já a přitom to bylo jeho rozhodnutí. Trošku manipulace, že? J
Často slýchám věty typu: „Já ho krmím a on mě, žebrák, vůbec neposlouchá..Pes prostě poslouchat musí!“ Tak snadné to není, ale o tom zase jindy.
Autor a foto: Ing. Hana Štenclová
O autorovi – Ing. Hana Štenclová:
Zvířata mě provázejí celým životem. Jako malá jsem chovala různé hlodavce, později pomáhala u koní v hřebčíně a přinesla si domů prvního vlastního psa. Během studia na Mendelově univerzitě v Brně, v roce 2007, jsem se začala věnovat sportovnímu výcviku a obedienci. Nyní poznávám i další psí sporty, hltám veškeré informace o nenásilném přístupu ke psům, účastním se přednášek a seminářů s českými i zahraničními lektory, organizuji kurzy o výchově a výcviku a především si užívám každodenní radosti i starosti s těmito báječnými zvířaty.
Motto: Vše, co se zná být nemožné, je pouze výzva.
