Podívejme se zoubkům na zoubek – 1.díl

O psích zubech mnoho chovatelů a majitelů ví jen to, že jsou mléčné a trvalé, a že nesmí chybět P1 nebo M3, případně smí chybět, ale jen za určitých podmínek ve výběru partnera ke krytí. O tom, co všechno může jejich psího kamaráda potkat a jak by se případně měli o jeho zoubky starat, někteří […]

O psích zubech mnoho chovatelů a majitelů ví jen to, že jsou mléčné a trvalé, a že nesmí chybět P1 nebo M3, případně smí chybět, ale jen za určitých podmínek ve výběru partnera ke krytí. O tom, co všechno může jejich psího kamaráda potkat a jak by se případně měli o jeho zoubky starat, někteří nevědí vůbec, jiní jen mlhavě tuší. Naštěstí je veterinární osvěta na velmi slušné úrovni, takže stále přibývá majitelů, kteří vědí, že např. zubní kámen může připravit psa o zuby již v poměrně mladém věku.

Štěňátkům se zoubky prořezávají kolem 3. týdne věku, což je doba, kdy fena již začíná pomalu omezovat kojení a štěňátka u něj občas dost razantně usměrní, aby ji nekousala. Je to také čas počátku zavádění pevné stravy. Malým „piraňám“ naroste postupně 28 mléčných zoubků, které testují vše od hraček, porodní bedny, přes nábytek po chovatelovy nohavice, tkaničky a ruce. Od poloviny 4. měsíce začíná pes zuby měnit, mléčné zuby jsou vytlačovány rostoucími trvalými. Uvolněné zuby je možné tu a tam najít doma na podlaze, ale štěňata je obvykle spolknou. Jsou pro ně cenným zdrojem vápníku pro růst trvalého chrupu. Výměna začíná od řezáků, mezi 5. a 7. měsícem se mění špičáky a premoláry (třenové zuby), stoličky rostou mezi 6. a 8. měsícem, ale mohou i podstatně později, až do 1 roku. Konečný počet trvalých zubů je 44.

Postupně se zuby obrušují v závislosti na skusu, prostředí, v jakém pes žije, stravě a pracovním využití (nošení kamenů, kousání pletiva, mříží, atd.). Kolem 8.-10. roku mohou mít některé zuby (zejména řezáky) otřelé zkusné plošky, obnažené krčky nebo zubní kámen, který napomáhá uvolnění závěsného aparátu zubu a jeho uvolnění z dásně, kolem 10 – 12 let. Je to ovšem značně variabilní, potkáte 7letého psa, kterému již některé zuby vypadly, stejně jako 15letého, který je má všechny a bez zubního kamene. Opět je zde závislost na typu stravy, chemickém složení slin, péči, kvalitě zubní skloviny a využití zubů.

Dědičné a vývojové vady

O dědičných a vývojových vadách chrupu, jako je chudozubost, nadpočetné zuby a vady skusu, se píše v každé chovatelské knížce. Všeobecně se k nim přistupuje jako k dědičným, z čehož vyplývá, že postižení jedinci nebývají využíváni k chovu, případně je jejich využití omezeno výběrem plnochrupého partnera. Teoreticky by se měli bedlivěji sledovat (dle závažnosti vady dokonce vyřadit z chovu) také rodiče a sourozenci postiženého jedince, což je ale v praxi, celosvětově víceméně neřešitelný problém. Mnohdy se sourozenců psa vůbec nedopátráte, na svod mladých nebo bonitaci nedorazí, a nevíte, jestli jsou na zahrádce u majitelů, kteří nemají chovatelské ambice, tudíž se psem nikam nejezdí, nebo se s chovatelstvím rozloučili právě pro nějakou závažnou vadu.

Zubní kámen mají i pejsci

Málo se ovšem píše o zubním kameni, problému, který se v poslední době objevuje častěji. Otázkou je, zda je častější výskyt skutečný nebo ovlivněný pečlivějšími prohlídkami psích tlamiček. Zubní kámen je zmineralizovaný zubní plak. Ten je tvořen zčásti zbytky potravy, zčásti bakteriemi ústní dutiny a produkty jejich metabolismu. Jeho tvorba je závislá na skladbě potravy, možnosti žvýkání tvrdé potravy a mechanickém obroušení plaku, množství a chemickém složení slin a v neposlední řadě též na individuálních dispozicích jedince. Dnes se již ví, že i sklony k tvorbě zubního kamene se mohou dědit, alespoň v určitých liniích nebo rodinách (v rámci jednoho plemene) byl prokázán výrazně vyšší výskyt zubního kamene.

Bránit tvorbě zubního kamene může být věc velmi jednoduchá, ale také poměrně složitá. Některým psům se plak a zubní kámen tvoří od útlého věku, jiní jsou do vysokého věku bez problémů. Můj první pes v téměř 10 letech neměl ani památky po kameni, a to jsem mu do tlamky koukala aspoň 2x do měsíce v zápalu posedlosti mým budoucím povoláním. Naopak jedné z mých kníraček padaly mléčné zoubky se zubním kamenem a od útlého věku jsem zuby musela ošetřovat. Psi, kteří mají problém se zubním kamenem, si zaslouží péči, jež jim zajistí delší životnost zubů a oddálí ošetření zubů u veterináře v sedaci. Zubní kámen totiž mechanicky dráždí dáseň a metabolické produkty bakterií mohou způsobit zánět, který je třeba léčit antibiotiky. Dásně se mohou zanítit do té míry, že se postupně zub uvolní ze svého závěsu v zubním lůžku, do štěrbiny vniknou bakterie tvořící hnis a zub vypadne nebo je nutné jej vytrhnout, protože je trvalým zdrojem infekce a bolesti. Chronická infekce dlouhodobě poškozuje srdeční chlopně, takže zubní kámen významně ovlivňuje průběh chronického selhání srdce. Proto se nedivte, když zejména majitele kardiaků (i přes rizika spojená s narkózou) veterináři tlačí do ošetření zubů. Majitelé zpravidla v pokročilém stadiu nepřehlédnou, že pes odmítá suché krmivo, tvrdé pamlsky, případně nechce kousat chrupavky či kosti. Odborně zvaný periapikální absces (lidově řečeno váček) je akutní stav, kdy bakterie zamoří celý závěsný aparát zubu a jeho kořen, což je věc silně bolestivá. Dáseň a okolí zubu je výrazně oteklé, dokonce se může absces otevřít v krajině pod okem (nejčastěji totiž postihuje horní třetí a čtvrtý premolár a první stoličku). Tato situace se již neobejde bez zákroku veterináře.

Péče o zuby zahrnuje několik kroků, které ideálně v součinnosti, ale i každý zvlášť brání usazování zubního plaku a kamene. Je to jednak čištění zubů – nejdůležitější součást péče o dutinu ústní, dále podávání speciálního krmiva nebo žvýkacích plátků příp. sucharů, aplikace desinfekčních látek na dásně. Všechna tato opatření jsou však vcelku neúčinná, pokud pes má silnou vrstvu zubního kamene, není proto od věci navštívit veterináře a nechat psovi nejprve zubní kámen odstranit.

O autorce: MVDr. Marta Skrejvalová

Vystudovala Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně, promovala v r. 1997. Od té doby praktikuje v Praze, s krátkými přestávkami vyplněnými mateřskými povinnostmi.  V práci se specializuje na stomatologii, nemoci močového  a reprodukčního  systému  a cytologii.

K jejím koníčkům odmala patřila zvířata, jako malá se pilně věnovala entomologii, poté přesedlala na větší zvířátka – koně a psy. Dnes se zabývá zejména chovem a výcvikem psů, mimoto má doma kočky a malé hospodářství. Se psy se věnuje zejména záchranářskému výcviku, okrajově agility a dogdancingovým trikům.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *