Demodikoza je stále častěji se vyskytující kožní onemocnění psů. Je způsobena trudníkem psím (Demodex canis) – roztočem protáhlého doutníkovitého tvaru, velikým asi 0,3 – 0,4 mm, se 4 páry zakrnělých nožiček.
Celý jeho životní cyklus probíhá v kůži – v chlupových váčcích (folikulech) a mazových žlázách psů (i zdravých), a trvá 3-5 týdnů. Trudník se živí kožním mazem a odloupanými buňkami pokožky, a v „patřičných mezích“ jej udržuje imunitní systém zvířete. Za demodikozu považujeme masivní přemnožení parazita umožněné oslabením imunitního systému zvířete.
K přenosu trudníků dochází výlučně kontaktem feny a novorozených štěňat v prvních 3-4 dnech života během kojení, výjimečně také úzkým kontaktem malých štěňat mezi sebou. Nikdy nedochází k přenosu mezi dospělými jedinci ani nitroděložně (na rozdíl od např. škrkavek). Predisponována jsou krátkosrstá (spíš hladkosrstá) plemena – dalmatin, dobrman, buldoček, pinčové, atd., ale ani u ostatních plemen není demodikoza 3 zas takovou vzácností. Od životního cyklu a lokalizace parazita se odvíjejí též klinický obraz nemoci – naprostá destrukce a dysfunkce chlupového folikulu a vypadávání srsti – alopecie. Lysá ložiska jsou začervenalá a šupinatá – odtud název „červená prašivina“.
Obvykle začíná lokální formou na hlavě, okolo očí, nosu a pysků, nejčastěji u štěňat ve věku 3-10 měsíců. Roli zde hraje nízká hladina protilátek a stres způsobený odstavem, příchodem k novému majiteli a vakcinací. Primární ložiska zpravidla nesvědí, ale může dojít k druhotné infekci bakteriemi a pak je svědění i dost intenzivní. V řadě případů dochází i bez léčby ke spontánnímu uzdravení (zlepšení imunitního stavu štěněte, adaptace v nových podmínkách), ale při dalším útoku na imunitní systém pejska (současné napadení střevními parazity, léčba jiného onemocnění, vážné nedostatky ve výživě, vakcinace, celková vážnější onemocnění, nádory apod.) nastávají recidivy nebo dokonce generalizace procesu – rozšíření na povrch celého těla. Lysá šupinatá ložiska se rozrůstají, postupně splývají, tvoří se strupy a téměř pravidelně se přidává bakteriální infekce , která výrazně komplikuje léčbu. Generalizovaná forma častěji postihuje starší zvířata, je daleko vážnější a vždy je nutno hledat příčinu v narušení imunitního systému.
Diagnostika spočívá v hlubokém kožním seškrabu (veterinář vám štěňátko na několika místech skalpelem docela odře) z lysých ložisek a jeho prohlédnutím pod mikroskopem. Potvrzením diagnózy je nález trudníků a jejich vývojových stadií ve větším množství.
Léčba demodikozy vyžaduje úzkou spolupráci majitele, úspěšnější je u lokální formy a u štěňat, komplikovanější je u případů s druhotnou bakteriální infekcí a u dospělých psů s předpokladem deficitu imunity. Zahrnuje ostříhání zvířete (u dlouhosrstých, zejména u generalizované formy), odstranění šupin šamponem obsahujícím chlorhexidin a koupele v roztoku amitrazu, příp. v permetrinových preparátech. Koupele se opakují v intervalu 2 – 10 dní až do počátku obrůstání srsti a negativního mikroskopického vyšetření u lékaře. Vzhledem k životnímu cyklu trudníka to obnáší koupele po dobu 1-2 měsíců a 2-3 kontroly. Léčbu doplňuje vitamín E a podpora imunitního systému.
U štěňátek je situace poněkud jiná, většina lézí se může vyhojit spontánně, nejčastějším zásahem je aplikace antiparazitárních pipet s obsahem selamectinu nebo imidaclopridu, v intervalech 2-3 týdnů do negativního mikroskopického vyšetření.
K recidivě onemocnění může dojít po hárání, březosti nebo jiném oslabení organismu (např. podávání kortikosteroidů). Feny s demodikozou by neměly být používány v chovu pro vysoké nebezpečí přenosu na štěňata – roli zde opět hraje kromě samotného parazita dědičný sklon k imunitní nedostatečnosti.
Autorka: MVDr. Marta Skrejvalová
Vystudovala Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně, promovala v r. 1997. Od té doby praktikuje v Praze, s krátkými přestávkami vyplněnými mateřskými povinnostmi. V práci se specializuje na stomatologii, nemoci močového a reprodukčního systému a cytologii.
K jejím koníčkům odmala patřila zvířata, jako malá se pilně věnovala entomologii, poté přesedlala na větší zvířátka – koně a psy. Dnes se zabývá zejména chovem a výcvikem psů, mimoto má doma kočky a malé hospodářství. Se psy se věnuje zejména záchranářskému výcviku, okrajově agility a dogdancingovým trikům.
