Návod je pro obě fáze (první fáze, kdy je před pejskem miska/hračka i druhá fáze, kdy již pejsek umí vybíhat za hračkou, zatáhnout, nemá problém s pánem dva metry za sebou a my odbouráváme hračku před – odměna přichází od nás) stejný. Na začátku druhé fáze se opět ale pro začátek vracíme ke krátkému vodítku.
Pro úplné dokreslení zde nevystupují moje dvě ohařky-tahačky, ale moje třetí fenka Dixie, která nikdy v postrojích nepracovala. Pro Vaši představu jsme se k fotografii 7 již bez pamlsku před, dopracovali asi za 3 dny.
1. postavíme se po bok psa, který má na sobě postroj a k němu připnuté vodítko s amortizérem
2. odpočítáváme 3-2-1, ale pořád stojíme na místě
3. ihned po odpočítání přijde povel pro vyběhnutí (Go, vpřed, běž) a my vybíháme společně s pejskem nejprve směrem k odměně, později jen prostě směrem dopředu. Při prvních pokusech jen na krátkém vodítku
4. Postupně se snažíme prodlužovat vzdálenost od pejska (po celou dobu v tahu). Nejdříve běžíme jen u zádě psa
5. Postupně se po menších krůčcích dostáváme kousek za psa
6. Do půlky vodítka
7 Zde již pes pěkně pracuje na celou délku šňůry, vydrží takto běžet. Ukončíme povelem stůj a důkladně odměníme
Autorka: Veronika Navrátilová
Vždy mě zajímal sport, ještě více zvířata. První fenka chodského psa Dixie přišla v roce 2004. Vyzkoušely jsme si společně obrany, stopy, poslušnost, dogtrekking, agility, frisbee. Mushingová kariéra začala asi v roce 2008. Životem mi v následujících letech prošlo mnoho psů nejrůznějších plemen. Některé jsem socializovala, některé trénovala, závodila s nimi na kole, koloběžce i v kategorii C (spřežení do čtyř psů). Jezdila jsem také jako handler. V současné době jsou mými parťačkami dvě flekaté fenky Evropského saňového psa Cora a Meri. Obrovští dříči, ovladatelné, soutěživé a velmi rychlé. Prostě nejlepší 🙂 Díky nim většina závodů končí na stupních vítězů.
