Veterinář radí: Inkontinence aneb co dělat, když se váš pejsek počurává

Inkontinence je odborný název pro mimovolní únik moči. Postihuje psy ve vyšším věku a na jejích příčinách se podílí víc faktorů. Patří mezi ně proběhlá kastrace (psů i fen), opakované nebo chronické záněty močového měchýře, případně záněty prostaty, močové kameny a poruchy inervace v pánevní oblasti, ať již po úrazu nebo v souvislosti s degenerativním onemocněním páteře.

Projevuje se únikem moči ve spánku nebo bezprostředně po probuzení v momentě vstávání z pelíšku, v množství od několika kapek do obsahu celého močového měchýře, nemusí se ani projevovat pravidelně denně, ale jen občas. Pes si problém vůbec neuvědomuje, je obvykle jen překvapen z mokrého pelechu.

Příčiny inkontinence

Velmi často se inkontinence objevuje po kastraci (zejména u fen) a to v různém časovém intervalu – od několika měsíců do několika let po kastraci. Celkově se postkastrační inkontinence vyskytuje u asi 3 % fen, predisponovány jsou feny nad 30 kg, plemenná predispozice je zejména u boxerů (až 10% fenek), velkých kníračů a pudlů (všech velikostních rázů), nicméně může postihnout i čivavku. Příčinou je snížená hladina pohlavních hormonů spolu s nedostatečnou pevností a pružností svěrače močového měchýře. Problém se nevyhýbá ani psům samcům, ale je u nich výrazně vzácnější (asi 0,5 % kastrovaných psů). V obou případech je možné problém řešit aplikací léků, které zvyšují účinnost močového svěrače nebo ovlivňují hladinu hormonů – u fenek estrogenů, u psů testosteronu.  Nasazení léčby předchází důkladné vyšetření, aby se vyloučily jiné příčiny inkontinence (zánět močového měchýře, problém s páteří), poté se standardní dávka dále upravuje podle jejího efektu, lze upravit jak výši dávky, tak interval podávání.

Problémy u starších psů

Opakované nebo těžké záněty močového měchýře a případné poškození svěrače a močové roury odcházejícími močovými kaménky mohou mít za následek taktéž problémy s udržením moči, zejména u starších psů. Léčí se antibiotiky, obvykle cíleně podle citlivosti přítomných bakterií, kaménky z močového měchýře je velmi rozumné odstranit a zjistit jejich složení. Pak je možné v některých případech omezit jejich další tvorbu vhodnou dietou nebo přídavky ke krmivu. Výsledky léčby inkontinence v tomto případě nebývají vždy tak uspokojivé.  Záněty prostaty u psů a s nimi spojená inkontinence moči jsou elegantně řešitelné kastrací, ať již chemickou, která může pomoci aspoň na přechodnou dobu, nebo chirurgickou, která psovi obvykle uleví nastálo.

Inkontinence spojená s poškozením páteře a míchy je často závislá na úspěšném vyřešení primárního onemocnění, což je ovšem oříšek. U poškození páteře velmi záleží na době, ve které je pes ošetřen, ať již po úrazu nebo po výhřezu meziobratlové ploténky, někdy je poškození míchy tak výrazné a trvá tak dlouho, že nervy prostě nezregenerují a pes má doživotní následky.  V tomto případě je inkontinence spíš přetlaková, pes necítí močový měchýř ani svěrač, tudíž nemá vůbec potřebu močit, a moč odtéká až v momentě, kdy je měchýř naplněn tak, že svěrač její tlak neudrží.  Stejně tam mohou být poškozeny nervy i při zlomeninách kostí pánve (krvácení nebo mechanické poškození nervu úlomky kostí) nebo po pokousání v pánevní oblasti.  I po úspěšně provedené operaci mohou být nervy poškozeny natolik, že se pes sice naučí chodit, ale inkontinence v malé míře může přetrvávat, upraví se až po dlouhé době nebo s pomocí léků.  Poškození míchy při degenerativních onemocněních páteře bývá postupné, ale operativně řešitelné je obtížně nebo vůbec, velmi záleží na současném stavu a délce probíhajícího onemocnění.

Jak ji léčit

Léčení inkontinence bývá obvykle doživotní, nicméně může skvělým způsobem zkvalitinit život psa i jeho pána. Bez léčby je inkontinence velmi obtížným problémem, péče o psa se může stát v podstatě neřešitelným problémem, jež vede až k euthanasii zvířete. V dnešní době je péče velmi usnadněna možností používat inkontnenční pleny pro psy, ale i tak je třeba neustále řešit opakované infekce močového měchýře a také poškození kůže odcházející močí.

Autorka: MVDr. Marta Skrejvalová
Vystudovala Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně, promovala v r. 1997. Od té doby praktikuje v Praze, s krátkými přestávkami vyplněnými mateřskými povinnostmi. V práci se specializuje na stomatologii, nemoci močového a reprodukčního systému a cytologii.
K jejím koníčkům odmala patřila zvířata, jako malá se pilně věnovala entomologii, poté přesedlala na větší zvířátka – koně a psy. Dnes se zabývá zejména chovem a výcvikem psů, mimoto má doma kočky a malé hospodářství. Se psy se věnuje zejména záchranářskému výcviku, okrajově agility a dogdancingovým trikům.

Čtěte také:

Veterinář odpovídá: Proč můj pes tak páchne?

Poradna psí psycholožky: Nejčastější poruchy chování psů a co s tím