Pokud o někom řeknete, že je hloupý jako osel, pak tomuto zvířeti velmi křivdíte. Ano, možná je trošku tvrdohlavý, ale hlupák to určitě není. Navíc je velmi přátelský a přítulný. Takový je osel, lichokopytník s dlouhýma ušima, o němž se píše už v Bibli.
Je celkem jasné, že do paneláku si oslíka asi nepořídíte, ale pokud bydlíte na farmě nebo máte velkou zahradu s možností výběhu a umístění stáje, pak o tomto kamarádovi stojí za to uvažovat. Zvláště vaše děti bude milovat a rád si s nimi hrát.
Je citlivý na chlad a vlhko
Obydlí pro oslíka určitě nepodceňujte, na rozdíl od poníků je choulostivější na chlad a vlhko. Poněvadž jeho předkové pochází až z Afriky, špatně snáší deště a vítr, proto dejte pozor, aby neprochladl. U mláďat dokonce hrozí zápal plic. Přístřešek proto také vybavte bohatou podestýlkou, nejlépe ze slámy.
Osel domácí vznikl domestikací vzácného osla afrického a dlouho se využíval především jako tažné zvíře, které unese velký náklad a urazí dlouhé vzdálenosti. Čím dál častěji se s ním však dnes setkáváme jako s domácím mazlíčkem.
Hlídejte mu linii
Na druhou stranu se osel dlouho obejde bez vody, což ovšem neznamená, že byste ho měli trápit žízní – přísun čisté vody je základ i v zimě. Je také celkem nenáročný, pokud jde o potravu. V létě ho můžete nechat pást, v zimě si pochutná na senu či slámě. Nepohrdne mrkví, a pokud ho využíváte i k práci, můžete přidat také trošku ovsa, ale opravdu opatrně. Vyhněte se veškerým košťálovinám, které nadýmají, a také s ovocem to nepřehánějte. Oslíku přilepšíte i suchým pečivem bez soli. Mějte na paměti, že z přirozeného prostředí není zvyklý na bohatý jídelníček a má sklony k tloustnutí, proto mu linii hlídejte. Nezapomeňte na podávání minerálního lizu.
Život osla
Stavbou těla se osel podobá primitivnímu koni, má však větší hlavu a kratší nohy. V kohoutku samec měří asi 122 cm, klisna bývá přibližně o 7 cm menší. Zatímco ve volné přírodě osel přežívá asi 15 let, v zajetí zvládne i víc než dvojnásobek. Jeho pořízení byste si proto měli pořádně rozmyslet. Na sklonku života mívá zdravotní potíže. Pečlivě zvažte, jestli přijmete takový závazek na opravdu dlouhá léta.
Oslové žijí ve stádech, kdy je vůdcem vždy samec. Pokud se bude oslík v zajetí cítit osamělý, mohl by začít kopat a kousat. Vaši přítomnost a lásku opravdu potřebuje. Na zádech unese až čtyřicet kilo, případný jezdec by neměl vážit přes padesát kilo. Stane se pro vás ideálním společníkem na výlety a ochotně vám ponese všechny batožiny. Nikdy však nezatěžujte mládě osla.
Oslici nebo hřebečka?
Pokud nepatříte ke zkušeným chovatelům, zvolte valáška. Hřebci mívají silně vyvinutý pohlavní pud, a pokud zacítí oslici v říji, bude s nimi těžké pořízení. Oslice bývá starostlivá a pečující a zhruba od osmi měsíců má silně vyvinutý mateřský instinkt. Snadno ho přenese i na děti či jiná zvířata. Zhruba týden v měsíci však má své dny a zatouží po partnerovi. Tehdy bývá náladová.
Pouze kastrovaným hřebcem hormony necloumají. Jeho hlavním zájmem jsou potrava, spánek, společnost a hry. Lásku od svých chovatelů umí přijímat a naopak i rozdávat. Valášek je ideální parťák do rodiny, ale musí opravdu cítit váš zájem. Na rozdíl od hřebce také méně hýká.
Patero rad pro chov šťastného oslíka
Pokud se rozhodnete pro chov oslíka, určitě byste mu měli nezbytně dopřát:
- přístřešek, v ideálním případě stáj, aby na něj nefoukalo a byl přes zimu v teple
- kvalitní podestýlku a udržovat ji v čistotě a suchu
- výběh
- péči o kopýtka
- pravidelnou veterinární péči
Stejně jako kůň se také oslík pravidelně čistí, hřebelcuje a kartáčuje. Rovněž je potřeba zbavovat ho pravidelně nežádoucích vnitřních parazitů a chránit před vnějšími. Podcenit byste neměli ani očkování – alespoň proti tetanu.
Autorka: Vanda Filipová
