Český fousek je vůbec nejstarším ohařem na území Evropy. Už v raném středověku byl nedílnou součástí šlechtických dvorů s právem lovu. Je to pes dvou povah. Jednak skvělý lovec, stejně tak jako vynikající společník. Zatímco dříve s ním pracovali především myslivci, dnes patří velmi oblíbeným domácím mazlíčkům.
Je to velmi poslušný a klidný pes. Zároveň také inteligentní a pracovitý. Mezi slovenskými myslivci je v oblibě na prvním místě, v Česku na druhém.
Povaha
Český fousek je velmi loajální, hbitý a aktivní pes. Byl vyšlechtěn k lovu, který miluje. Je skvělý aportér jak na souši, tak ve vodě, myslivci ho ale nejčastěji využívají k takzvanému vystavování zvěře.
Psi jsou poněkud tvrdohlaví, fenky naopak klidné. Svou rodinu má fousek bezmezně rád, stejně jako lidi, které zná. Je přátelský a hravý, k cizím lidem je ale nedůvěřivý. Případné narušitele důrazně varuje a je schopný patřičně zasáhnout. Tedy i skvělý hlídač.
Dobře vychází s dětmi. Je však důležité jim vysvětlit, že i ony ho musí respektovat a vnímat, že ne všechny hry se mu musí líbit. Když se mu něco nelíbí, dá to jasně najevo, v případě konfliktu se ale raději vzdálí. Kousnutí se vyhýbá.
Pokud si ho chcete pořídit jako domácího mazlíčka, nesmíte zapomenout, že má povahu lovce. Rád je ve smečce, s ostatními psy se tedy snáší velmi dobře. Ale počítejte s tím, že pud mu velí pronásledovat všechno, co se rychle pohybuje. A to včetně cyklistů.
Historie
Je to nejstarší z ohařů na území Evropy. První zmínky o tomto plemeni jako o canis bohemicus jsou dokonce již z roku 1348. Jeho milovníkem byl například císař Karel IV, který na svém dvoře choval celou smečku, používanou k lovu. Z této doby také existují záznamy o prodeji českého fouska, tehdy ještě českého ohaře, o prodeji na panovnické dvory v Německu, Polsku i jinde. Lze proto předpokládat, že každé z plemen evropských ohařů má v sobě krev právě tohoto psa.
První standard tohoto plemene zveřejnil roku 1882 Josef Vilém Černý v časopise Myslivost. Plemeno tohoto velmi oblíbeného psa ale málem zaniklo v průběhu 1. světové války. Kvůli omezení lovu a rakousko-uherským restrikcím bylo téměř zapomenuto. K záchraně a obnovení chovu přispěl po válce chovatel František Houska.
Současný standard českého fouska byl Mezinárodní kynologickou federací přijat v roce 1963.
A proč se mu říká fousek? Je to jednoduché – má na bradě charakteristické dlouhé chlupy, které vypadají jako mužský vous…
Autor: Jaroslav Volný
