Hned v úvodu musím zmínit, že necvičím podle jedné jediné metodiky, ale inspiruji se z více zdrojů. V zásadě ale souhlasím s tvrzením, že odměna tvoří chování, trest nikoliv a jak zmínil jeden vážený lektor na přednášce o tréninku zvířat: pozitivním trestům se v životě stejně nikdy úplně nevyhnete, tak proč ještě používat další úmyslně.
Nevděčný pes?
Pes nedělá nic naschvál, jednoduše nemůže vykonat povel, kterému nerozumí nebo je příliš rozrušený něčím jiným. V první řadě je potřeba zjistit, co by pro psa v daný okamžik mohlo být vhodnou motivací, tzn. co pes chce a to pak ve správnou chvíli použít jako odměnu za provedení toho, co chce člověk. K potvrzení správné reakce se mi nejvíce osvědčilo použití klikru. Klikr sám o sobě ale nemá pro psa žádný význam, dokud se nenaučí, že po každém kliknutí přichází odměna (pamlsek, hra, nebo jiná činnost).
Pozornost
Abych mohla začít s učením konkrétních cviků, potřebuji Lotrandovu pozornost. Pokusila jsem se skloubit dvě věci zároveň: naklikání psa pomocí pamlsků (=vysvětlení mu, co zvuk klikru znamená) a sledovanost. Ruce za zády, v jedné klikr, v druhé pamlsek. Teprve když sám mrknul na mě, klikla jsem a pamlsek mu dala. Všelijaké oslovování psa, mlaskání, nedejbože pocukávání vodítkem by mohlo vést k tomu, že mě bude ignorovat, dokud na sebe neupozorním. Naklikání jsme několikrát zopakovali v průběhu dne a Lotrando se během cvičení dokázal hezky držet u mě, nikam neodbíhat a sledovat mě. A protože pořád něco hledám, klikru nevyjímaje, naučila jsem ho stejným způsobem i „klikrové slovo“, jehož výhodou je neustálá přítomnost a volnější ruce.
Jak se na psa volá..
Od prvního dne učím spojitost mezi vybraným přivolávacím slovem (např. tvarem jména, které nepoužívám v žádných jiných situacích, někdo používá píšťalku) s různými odměnami. Nejdřív stačí jakákoli malá reakce na oslovení ze vzdálenosti 2-3 krůčků – zbystření, otočení hlavy, pár kroků směrem ke mně – při kterém následuje klik a odměna. Dalším krokem je prodlužování vzdálenosti a později přidávání rušivých prvků. Pokud tuším jen malou šanci, že přijde, nevolám, ale jdu pro něj. Plácat se po rameni jaké to mám dobré přivolání, když musím volat čtyřikrát, mi připadá vedle jak ta jedle.
Kdo se bojí, nesmí na hřbitov
Nemám ráda šablony, podle kterých by pes měl nebo neměl dělat to a to, protože se to tak prostě dělá. Frustrace vzniklé domněním, že pes nefunguje podle nějaké předlohy, pak člověka zbytečně brzdí. Každý si pořizuje psa z jiných důvodů a tomu podřizuje jeho výchovu, resp.výcvik. Lotrando je v první řadě rodinný pes, ale mám s ním ještě další úmysly. Učím ho, aby:
- Měl rád děti, dospělé i staré lidi, nechal se pohladit, ale přitom neobtěžoval a neběžel ke každému na potkání. Občas se stane, že na někoho štěká a jakmile osoba promluví, celý se rozvrtí a touží po mazlení. Jeho mazlení je ale divoké, skáče a snaží se dosáhnout až na obličej. Když ho pustím přivítat se s nějakou osobou (máme na to povel), snažím se dát mu pamlsek k zemi dřív než stačí vyskočit a této osobě vysvětlím, aby si ho nevšímala, pokud vyskočí. Lotr často nabízí lehnutí, takže i během návštěv odměňuji klidné ležení na zemi.
- Nebál se ani nenapadal ostatní psy. Nemusí je vyloženě milovat, stačí když snese jejich přítomnost. V prvních dnech na cizí psy štěkal a pokud se nějaký přiblížil moc blízko, cvakal po něm zuby. Tohle už se nám podařilo překonat díky častému setkávání s různými psy (o kterých vím, že mu neublíží). Buď je to v něm samém nebo výsledek naší spolupráce, ale nemá potřebu běžet za každým psem, kterého vidí, což taky odměňuju.
- Měl závislost na mě, ale současně taky určitou samostatnost. Zavírám za sebou dveře a nenechám ho chodit mi neustále v patách. Občas ho někde přivážu, poodejdu a chválím za klid.
- Nenechal se rozhodit rušným prostředím, hluky, střelbou, ohněm, množstvím lidí a psů, mohl cestovat různými dopravními prostředky. V úplném klidu cvičíme spíše výjimečně, ono to s malým dítětem v zádech ani moc nejde J
- Nedělal mu problém jakýkoli terén a počasí. Běhá přes dřevěnou paletu na dvoře, lávku přes potok, hromadu kamení, nízkou kladinu, plechovou rouru, balanční čočky, drátěné schody, do vody, kolem ohně, občas sejdeme z lesní cesty a prodíráme se nějakým houštím. Zacvičili jsme si venku během hřmění před bouřkou (která nakonec nepřišla), v dešti, na krytém parkovišti nebo v podchodě na nádraží.
Absolovovali jsme první lekci záchranářského výcviku. Začali jsme vyštěkáním mě a cizí osoby. Štěknout na mě už uměl, takže mu nedělalo velké potíže štěkat i na figuranta, aby od něj získal odměnu a neohlížet se po mě. Teď budeme pracovat na vytrvalosti při štěkání. Jako posílení se více osvědčila hračka, protože pamlsky tak hltá, že nemůže pořádně štěkat. Mimochodem jeho žravost nezná mezí, rozpůlenou odčervovací tabletu slupnul bez nejmenšího zaváhání.
Čekám na signál..
Kromě cviků, které jsem zmiňovala v minulém dílu, máme rozpracovaných několik dalších, zatím převážně na posunky, slovní povel přiřadím až k dokonalému provedení cviku.
Otočky
- k čemu je to dobré: obratnost psa, soustředění na psovoda
- otočky se dají učit různými způsoby. Lotrando umí následovat prázdnou dlaň, takže jsem ho naváděla rukou až z toho byla otočka, procvičujeme v nepravidelném pořadí na obě strany.
Stání předníma nohama na targetu
- K čemu je to dobré: pozice u nohy, setrvání na místě, vysílání do směru, kontrola
- Nejprve jsme používali krabičku otočenou dnem vzhůru, pak plastový talíř. Princip je jednoduchý – ze začátku jen pár odměn za zájem o předmět, pak třeba jedna packa na předmětu a velká odměna za obě. Po té, co zvládne samostatně vyhledat target na krok ode mě a stát na něm předníma nohama dokud nedostane signál k jeho opuštění, prodlužuji vzdálenost a pak přidávám např. hračky nebo pamlsky okolo. Dalším krokem bylo naučit ho pohybovat zadními končetinami až se mu podařilo dotočit k mojí levé či pravé noze tak, aby jeho přední nohy byly v jedné linii s mýma nohama. Postupně budeme target odstraňovat a Lotr by měl sám najít správnou pozici u nohy.
Stání zadníma nohama na targetu
- k čemu je to dobré: uvědomění si vlastního těla, učení poloh na místě – pes má zafixované zadní nohy a posouvá jen přední
- podobně jako u předchozího cviku, ale target-předmět je jiný, aby se to psu nepletlo. Začínali jsme tvarováním dotyku zadníma nohama na šikmé desce (vyhledání desky zadníma nohama, v podstatě „nacouvání“ na ni), na schodě a pak na nafukovacích půlmíčích, přičemž každou nohou stojí na jednom.
Hry s klecí
- K čemu je to dobré: odpočinek, zvládání rušivých prvků, odložení, vysílačky, aj.
- Klikla jsem pokaždé, když se přiblížil ke kleci a hodila pamlsek k jejímu vchodu. Postupně vlezl do klece celý a pamlsky jsem házela dovnitř. Nyní nadšeně vběhne dovnitř a vybíhá až na signál (zatím ho tam nechávám nejdéle pár minut) a stále očekává nějakou akci. Časem bych se chtěla dostat k tomu, aby v kleci vydržel delší dobu a skutečně odpočíval.
A další zase příště..
Autor a foto: Ing. Hana Štenclová
O autorovi – Ing. Hana Štenclová:
Zvířata mě provázejí celým životem. Jako malá jsem chovala různé hlodavce, později pomáhala u koní v hřebčíně a přinesla si domů prvního vlastního psa. Během studia na Mendelově univerzitě v Brně, v roce 2007, jsem se začala věnovat sportovnímu výcviku a obedienci. Nyní poznávám i další psí sporty, hltám veškeré informace o nenásilném přístupu ke psům, účastním se přednášek a seminářů s českými i zahraničními lektory, organizuji kurzy o výchově a výcviku a především si užívám každodenní radosti i starosti s těmito báječnými zvířaty.
Motto: Vše, co se zná být nemožné, je pouze výzva.
