Jednou z prvních dovedností, které jsem u Lotranda posilovala, bylo ležení. Neučila jsem ho to jako cvik „lehni“, kdy má pes ležet jako sfinga, ale jen jsem ho pochválila a sem tam dala pamlsek během doby, kdy ležel. Nemáme na to žádný povel a může se rozvalovat jak chce. Časem toto chování začal nabízet sám. Klidně si lehne na peróně při čekání na vlak, na procházce, když s někým mluvím, na slámě mezi krávy, nedávno jsme se byli podívat na závodech a on ležel pár metrů od stolku, kde jsem pila kávu, klidně sledoval dění a čekal na mě. Je to praktické, odpočine si, nikam nechodí čuchat ani nikoho neobtěžuje, nerozptyluje se příliš okolím a dává pozor, co dělám já.
Sedni, seď & sit
Začínám přídávat slovní povel k sednutí. Nejtěžší bylo vybrat znění povelu. Moje představa je taková, že si na místě okamžitě rovně sedne (nebude se vyvalovat, ani dělat kroky navíc apod.) a nehne se, dokud nedostane jiný povel. Jenomže někteří členové rodiny mu říkají SEDNI jak je napadne, takže jsem chtěla nějaký jiný, aby se mu to nepletlo – říkám jen SEĎ. Aby to nebylo tak jednoduché, máme rozučený povel SIT, což znamená „sedni, ale zadníma nehni“, tzn. zadní mít na místě a předníma k nim docouvat. A jak přidat slovní povel? Jakmile Lotrando zareaguje na posunek, řeknu SEĎ a odměním. Když to jde dobře, řeknu SEĎ a zároveň ukážu posunek. V další fázi už jen slovo, posunek teprve pokud by se tvářil, že neví co má dělat.
Polohy psa
Způsobů, jak naučit psa si sednout, lehnout nebo vstát je hodně. Poloha vleže se dá naučit třeba ukrytím pamslku pod dlaň na zemi (to nám moc nefungovalo, možná proto, že dříve jsem ho učila nedobývat se do dlaně s pamlskem), položením otevření dlaně kolmo k zemi (pokud umí dotek čumákem) nebo pokrčením nohy, pod kterou si pes musí lehnout, aby prolezl a dotknul se čumákem dlaně na druhé straně. Poloha vsedě se dá celkem snadno zachytit, pokud má člověk dost trpělivosti. Štěně si často samo sedá, aniž by člověk musel cokoliv říkat.
Protože Lotrando má snahu dotýkat se čumákem mojí dlaně, když ji nastavím, používám ji jako target. Např. pro sednutí se zadníma nohama na místě dávám dlaň tak, aby musel zacouvat předníma nohama k zadním, pro stoupnutí ze sedu musí trochu vyskočit, z lehu zase tak, aby se zvedl, ale neudělal žádný krok.
Odložení
Odložení psa je v podstatě zaujetí polohy a setrvání v ní do doby, než uslyší jiný povel. Moc nechápu, proč mají někteří lidi ve zvyku opakovat „zůstaň, zůstaň,..“ a nejlíp takovým tím napínavým tónem hlasu, že se dá skoro s jistotou očekávat, že se pes zvedne a poběží k nim. Pokud pes chápe, co se po něm chce, stačí jeden povel a není potřeba mu každé dvě vteřiny připomínat, co má dělat. S Lotrandem začínáme zaujetím polohy na posunkový povel a pak udělám jeden krůček dozadu, doleva nebo doprava a zpět + odměna pokud se nepohne. V opačném případě ho vrátím na výchozí místo (bez odměny) a udělám menší pohyb nebo jen zhoupnutí v kolenou a odměním, když se nepohne. Nic se nemá přehánět, takže jen 2-3 opakování a hra. Postupně se dá přidávat různý pohyb psovoda (více kroků, mávání rukama, dřep, lehnutí si, odběhnutí,..), doba setrvání, vzdálenost, rušivky – vždycky každé kritérium zvlášť – odejít náhle od psa 20 metrů a zůstat tam 2 minuty zády, když dosud zvládl 5 metrů na 30 vteřin čelem je pro něho moc těžké.
Autor a foto: Ing. Hana Štenclová
O autorovi – Ing. Hana Štenclová:
Zvířata mě provázejí celým životem. Jako malá jsem chovala různé hlodavce, později pomáhala u koní v hřebčíně a přinesla si domů prvního vlastního psa. Během studia na Mendelově univerzitě v Brně, v roce 2007, jsem se začala věnovat sportovnímu výcviku a obedienci. Nyní poznávám i další psí sporty, hltám veškeré informace o nenásilném přístupu ke psům, účastním se přednášek a seminářů s českými i zahraničními lektory, organizuji kurzy o výchově a výcviku a především si užívám každodenní radosti i starosti s těmito báječnými zvířaty.
Motto: Vše, co se zná být nemožné, je pouze výzva.
