Prosinec byl hektický, vůbec nebyl čas na psaní deníčku, ale co se týče cvičení, tak jsme nezaháleli.
Bedýnka
– pro zastavované zóny – Červík ví, co na bedýnce dělat, pomalu zvyšujeme kritéria (výdrž, můj pohyb)
– pro polohy u nohy – „odplouváme“! – postupně opuštíme nízkou bedýnku, spouštěčem k přiřazení je plácnutí do stehna. Na obě nohy už jsme se dostali k prvním krůčkům.
V chůzi u nohy postupuji tak, jako u jiných cviků hodně pomalu, po pidikrůčcích (odměňuji doslova každý centimetr navíc) – zato s žádnými (nebo jen minimálními) chybami.
Nové cviky
„hají“ – položení si hlavy na zem – spouštěč dva prsty namířené k zemi – na lehni mám celou dlaň
„panáček“ – s packama hore – spouštěč ruka v pěst namířená vzhůru – díky tomu měl tendence hezky zvedat packy a nesnažil se k ruce „čumákovat“, takže se dařilo velmi rychle pracovat na větší vzdálenost
„bublinky“ – to se jednou borderka v klidovém režimu nudila a začala si bublat ;o). Tož jsem si řekla, proč ne? Spouštěčem byl prst položený na okraj misky.
„zadní“ – podávání zadních pacek – spouštěčem je dotek na nohu, posléze přejdu jen k namířenému prstu.
„sudy“ spouštěčem je je pěst s prsty směřijícími do boku
Přidávání povelů
Přidala jsem povely k otočkám na obě strany, na obcházení okolo mých noh (stjený povel na obě strany, rozlišením je můj pohled), „hají“, couvání.
Hlídání si žrádla
Začátkem prosince si začal Červík hlídat „žrádlo“ před psy na tréninku. Vždy to bylo na psy samce, pokud se přiblížili, když měl žvýkací kost, případně byla poblíž miska s pamlsky. Negativní trest ve formě „vyjel jsi po psovi, dostane tvoje žrádlo“ jsem zkusila asi čtyřikrát (a samozřejmě jsem se jindy snažila prokrmovat Červíka, pokud byl v klidu) s tím, že z naštvaného psa udělal nepříčetný uzlík nervů. Tudy cesta nevede…
- Sebekontrola – začala jsem ještě víc budovat sebekontrolu (tvoje volba, drž×vem, odložení s rušivkama)
- Pes jí já jím víc – prokrmuji psy střídavě s tím, že Červík dostene mnohem víc, než první. U této hry mě pomáhá zapojit jména psů „Ájko vem, Červí vem“, hraji ji od mala, takže Červík ví, že musí počkat, až na něj přijde řada. Zvyšuji hodnotu pamlsků, které dávám, většinou už končím tím, že rozdělím např.uši – Ájka první, Červík druhý, s tím, že s uchem se jde do klidu, co nejdál od Ájky.
- Viděti psa=dostati žrádlo
- Hlídání signálů a prahu – pozoruji Červíka a snažím se podchytit jakékoli náznaky toho, že už situaci přestává zvládat, s tím, že se snažím být krok před ním a předcházet a nevystavovat Červíka situacím, které by nezvládal
- Hašení požáru=opuštění scény – pokud už se stane a Červík vyjede, odvádím ho ze situace pryč (jsem mezi ním a psem), čekám, až se zklidní, pomalu se vracím zpět (do lehčí situace – pes je dále, miska se žrádlem byla odstraněna) a odměňuji, pokud je uvolněný.
Doma mi práci trochu komlikuje malý rozměr kuchyně. Ájka má místo (pelíšek v otevřené kleci) na jedné straně kuchyně, Červík ohrádku na druhém, za ním je ještě trocha místa na otevření ledničky, je tu varná konev, dřez, takže místo, kde se při práci často zdržuji. Pokud Ájka jednou za čas dostane stav „cupity, cupity, chci žrádlo“ a chce jít za mnou mezi Červíkovou ohrádkou a kuchyňskou linkou, nastává problém. Ájka dostává z 95% odměny (i krmení) z klece, ale i tak občas zkusí svoje cupitání, v té chvíli pak Červíkovi stačí to, že nervózně sedí v kleci a třepe se (nikdy jsem ji v tomto stavu neodměnila). Takže na druhou stranu musím o to víc cvičit i s Ájkou, aby neopouštěla pelíšek, když jsem v „kritických místech“.
Každopádně nás čeká hodně práce…
Autor a foto: Petra Marečková
O autorovi:
Petra Marečková
Agility se věnuji 9. rokem, z toho 3 roky vedu tréninky na KK VFU. Dva roky pořádám semináře pozitivní motivace, od ledna tohoto roku vedu i pravidelné hodiny pozitivky. Od července budu působit také v nově otevřeném výcvikovém centru Psí Park. Mám dvanáctiletou kříženku Ájku a devítitýdenní bordeří štěndo Červíka.
Se psy pracuji pouze pomocí pozitivního upevňování.
