Kočka a člověk: Kdo koho a kdy si vlastně ochočil?

Taky máte někdy pocit, že ne ona u vás, ale to vy bydlíte u své kočky? Milostivě se nechá nakrmit, když má dobrou náladu, je tak laskavá, že si ji můžete i pohladit. Obvykle činí, co chce ona, nikoliv vy. Inu, kočka…

Nejstarším domestikovaným zvířetem je pes. Následuje koza, ovce a další hospodářská a užitková zvířata. Ale kdy a proč si člověk ochočil kočku? A kde k tomu došlo? Na tuhle otázku věda ještě stále odpověď hledá. Všeobecně se má za to, že na rozdíl od psa přišla kdysi kočka do domácností našich dávných předků sama a dobrovolně. Považovala to za výhodné. V okolí sýpek bylo vždycky dost myší, lidské obydlí ji navíc poskytovalo teplo a ochranu před většími predátory. Člověk proti tomuto soužití také nenamítal – kočky zbavovaly jeho dům hlodavců a nevyžadovaly prakticky žádnou péči navíc…

Od kdy jsme začali žít s kočkami?

Vzhledem ke kultu kočky, který prostupoval celým starověkým Egyptem, se mnozí domnívali (a ještě domnívají), že právě ve slavné říši starověku k domestikaci došlo. Staří Egypťané ji ale povýšili z užitkového zvířete na domácího mazlíčka vyšších vrstev. Časem se rozvinul celý kult kočky, mumifikace nebyla žádnou výjimkou. Kočka se stala symbolem. Ale z výzkumů prozatím vyplývá, že první varianty kočky domácí jsou přeci jenom starší. Vědci se domnívají, že kočka byla domestikována již delší dobu před tím. Lidé ji zřejmě využívali na hubení drobných hlodavců, zejména myší.

Kdy se stala kočka kočkou domácí?

Ale pokud z Egypta nepochází, odkud tedy? Jednoduchá otázka, ale o to těžší je odpověď. Kosterní pozůstatky koček byly nalezeny v Číně. Počáteční jásot odborníků byl rychle utlumen. Kosterní nálezy byly podrobeny kompletní analýze a výsledky hovoří jasně: Stejné stáří, jako u první egyptské kočky. Rozbor DNA zatím uvázl na mrtvém bodě, chybí totiž další data k porovnání.
Zkoumání DNA ale není jedinou možnou metodou, která by pomáhala určovat příbuznost či odlišnost některých zvířat. Vědci se tedy zaměřili na další znaky. Kostry nalezených čínských koček (jedná se o nález pouhých dvou) jsou podobné, jako známe u kočky dnes. Mumie ze starého Egypta mají kosti celkově o dost robustnější. Dalším takovým vodítkem je zkoumání potravy zvířat. Ačkoliv je dodnes kočka čistě karnivorní (tedy stoprocentní masožravec), v důsledku jejího soužití s člověkem je často nucena pozřít i nepřirozené potraviny. U čínských nálezů se jedná o dost velké zastoupení obilovin ve stravě zvířete, což by ukazovalo na soužití s člověkem.

Afrika, kolébka člověka i kočky?

Ale ani Egypt, ani Čína nemohou trumfnout nález, který archeologové odhalili na Kypru. Objev je o to zajímavější, že na Kypru žádné formy kočkovitých šelem přirozeně nežijí. Nález byl učiněn při rozsáhlých vykopávkách v neolitické vesnici. Neolit je označení mladší doby kamenné. Nalezené kostry koček jsou tedy staré necelých deset tisíc let. Jaký přesně měly kočky pro obyvatele pravěké vesnice význam, jak dlouho je znali a jak s nimi vycházeli, to je stále zahaleno tajemstvím. Jisté je jediné: Rozborem DNA bylo prokázáno, že první kočky mají silné geny afrických koček divokých. Čili v Africe k domestikaci nejspíše došlo, jen se stále neví, kdy a kde…