Lidsko psí slovník: Jak nám říká, kdy se „jen“ zlobí a kdy už je naštvaný

Drtivá většina psů nechce být nucena k agresi a snaží se jí vyhnout. Proto psi používají smířlivou řeč těla, aby předešli chvíli, kdy už jim nic jiného nebývá. V psím světě slouží tato řeč k uklidnění ostatních. Lze ji přirovnat k lidským zdvořilostním společenským gestům, jako jsou úsměv, pozdrav, omluva, potřesení rukou.

Jde o gesta, která pes používá ve stresu nebo při pocitu ohrožení. Tato gesta slouží k odvrácení hrozby a tím předcházejí vystupňování agrese. Projevy uvedené na nižších příčkách žebříčku, jako je zívání, stahování uší dozadu a zvedání tlapky, znamenají: „Mám strach – přestaňte mě děsit, prosím“. Gesta na vyšších příčkách, jako je vrčení, chňapnutí, znamenají: „Dost! Hned mě nechte být!“ Pochopení smyslu těchto signálů a jejich vysvětlení dětem pomůže předejít poslednímu stupni agrese.

Co nám chce náš pes říct:

Olizuje si nos, zívá – hele, teď fakt nemám úplně nejlepší náladu
Odvracení hlavy ­– Nevšímám si tě, zkus si mně taky nevšímat
Odvracení těla, podávání tlapky – jsme přece kámoši, tak mě teďka nech chvíli být, ano?
Snaha odejít pryč – moudřejší ustoupí, to co děláš, zavání konfliktem, tak raději zmizím

Přikrčený postoj, stažený ocas – tvoje počínání se mi absolutně nelíbí, buď tak hodný a přestaň s tím!
Plazení, uši stažené dozadu – pořád jsme ještě kamarádi, ale už se na tebe skutečně zlobím
Lehnutí nohama vzhůru – říkám, že jsem ti opravdu oddaný, takže nechápu, proč mi děláš zle
Strnulost, upřený pohled – tak a dost! Jestli toho okamžitě nenecháš, bude zle!
Vrčení – ber to jako poslední varování. Pokud chceš pokračovat, budu se bránit!
Chňapnutí – opravdu toho nechej, nebo tě kousnu a bude to bolet!
Kousnutí – říkal jsem ti, myslím, opakovaně a dostatečně jasně!

Pokud použité gesto okamžitě nezmírní nebo neodvrátí ohrožení, pes postupuje po výrazovém žebříčku výše. Také se může časem naučit, že mírnější gesta nebývají účinná, a tak je vynechá a začne hned vrčet nebo chňapat. Takový pes se zdá být „nepředvídatelně agresivní“, ale ve skutečnosti mu jen nikdo nerozumí.

Dítě ani pes za nic nemohou, je to na vás!

Pes, který má pocit ohrožení, obvykle touží prostě ze situace odejít. Mnoho dětí je pokousáno jen proto, že psa, který chce být sám, pronásledují a obtěžují. Když se pes snaží uniknout před ohrožením, kterým je pro něho např. dítě s napřaženýma rukama, a to jej pronásleduje, chytne ho a mazlí se s ním, je pes nucen zavrčet. Pokud není vrčení dostatečným varováním, je ignorováno nebo potrestáno, pak velmi pravděpodobně začne pes po dítěti chňapat nebo je kousne.
Nesprávné pochopení stresových signálů a potrestání psa v okamžiku, kdy se snaží říci „Prosím, uklidni se a nech mne být!“, má velmi ničivý účinek na vztah mezi psy a jejich lidskými kamarády. Když se uklidňovací gesta míjejí účinkem, úroveň ohrožení psa vzroste, pes přestává lidem důvěřovat a zvyšuje se riziko agrese.
Autor: MVDr. Hana Žertová