Málo známá kočičí plemena: Kartouzská, tichá společnice nejen pro samotáře

Nevnucuje se, je tichá, protože dříve žila v klášterech. Povahu má proto klidnou a vyrovnanou. Kartouzská kočka je původním francouzským plemenem s dlouhou a zajímavou historií.

Její inteligence je až udivující. Klidně si sama zapne vypínačem světlo, když má žízeň, pustí si vodu z kohoutku. Její vlídná povaha ji předurčuje k životu v rodinách s dětmi, ráda ale dělá společnost seniorům a lidem osamoceným.

Historie plemena

Má se za to, že kartouzské jsou potomky koček ze Sýrie. Do Francie je údajně přivezli mniši kartuziánského řádu v době křížových výprav ve 13. století. Od té doby žily v klášterech jako jejich tiché společnice. V historických záznamech řádu však o nich žádná zmínka není. A to prý proto, že soužití s těmito kočkami považovali mniši za natolik samozřejmě, aby se o tom muselo psát.
Samotné pojmenování koček se vysvětluje dvojím způsobem. Jedni tvrdí, že jméno má podle kartuziánů, což jeví jako pravděpodobné. Další se přiklánějí k pojmenování podle husté srsti, připomínající luxusní španělskou vlnu, které se říkalo kartouzská.

Ještě počátkem minulého století žily kartouzské kočky také volně ve smečkách v Paříži a dalších velkých francouzských městech. Nikdy jich ale nebylo mnoho – byly ceněny pro své dokonalé lovecké vlastnosti, kožešinu, a dokonce i maso. Po II. Světové válce už se volně nevyskytovaly a do dnešních dnů přežily jen díky zájmu chovatelů.
První chovy pocházejí z poměrně izolovaného regionu Chartreux (pod tímto názvem je také kočka známá mimo Francii) a ostrova Belle Ile.
I dnes jsou poměrně vzácné, po celém světě lze napočítat jen stovky chovatelských stanic. Až v roce 1971 se kartouzská kočka dostala do USA, kde nyní tato větev patří k chovně nejčistším.

Povaha

Právě pro ni jsou kartouzské kočky velmi žádané. Obvykle nemňoukají, jen předou. Pouze výjimečně vytahují drápky, a to hlavně při lovu. V tom tyto kočky nemají konkurenci. Od ostatních druhů se liší také tím, že si se svou kořistí nehrají, ale nemilosrdně ji hned zabijí.
Podobně se chovají i při hře. Vyčkávají, aby byl následně zásah tlapkou naprosto přesný. Hru ostatně milují. Zvláštní jsou při tom jejich rituály, kdy každý den ve stejnou dobu hrají také stejnou hru.
Nejsou v žádném případě agresivní, raději se stáhnou, než aby útočily. Nové situace je nezaskočí, stejně tak jsou i vášnivými cestovatelkami. Nevadí jim neznámí lidé, jsou přátelské k dětem i ostatním zvířatům. Může je také nechat v klidu i několik dní samotné, kdy dobu bez vás prakticky celou prospí.
Když si vyberou svého „dvojnožce“, jsou mu absolutně oddány. Chtějí být se spřáteleným člověkem v jedné místnosti, rády s ním spí v posteli, třou se mu o nohy. Vycítí, že je vám smutno nebo jste nemocní a snaží se vás všemožně utěšit. Nikdy se ale nebudou vnucovat a vyžadovat vaši pozornost.
Právě pro tyto vlastnosti jsou kartouzské kočky skvělými společnicemi starším a osamělým lidem.

Péče

Kartouzky žádnou zvláštní péči nevyžadují. Vyčesat jejich hustý kožich není problém. Snad jen, když bude potřeba ji vykoupat, bude problém, aby se kočce voda dostala až na kůži. Kvůli zvláštní stavbě chlupů a podsady je kočka téměř „vodotěsná“.
Ve stravě není vybíravá, potíže mohou nastat jen při její změně. Pravidelně je třeba kontrolovat zuby, náchylné ke kazivosti.

S kým si kartouzskou kočku často pleteme

Toto plemeno zásadně jen modré srsti je laiky často zaměňováno s modrou britskou a ruskou kočkou. S těmito plemeny ale kartouzská kočka nemá nic společného, jak ostatně dokazují i genetické testy. Kartouzská kočka má podstatně útlejší tělo, než zavalitá Britka a její obličej je také méně kulatý. Ruská modrá je zase oproti kartouzské a britské kočce naopak o mnoho štíhlejší.
Autor: jav
Video: Agentura HolidayCat.cz

Čtete také:

Málo známá kočičí plemena: Bengálská, milý domácí tygr

Málo známá kočičí plemena: Norská lesní, skvělá společnice k dětem

Veterinář radí: Jsou kočky opravdu samotářky nebo uvítají společnice?