Je to jedna z mála domácích koček, která se po staletí vyvíjela bez jakéhokoliv lidského vlivu. Cíleně se „sibirskaja koschka“, jak jí v domovském Rusku říkají, začala chovat až v 80. letech minulého století. Kdo si ji pořídí, získá ovšem věrného a citlivého kamaráda.
Původně byly označovány jako „ruské dlouhosrsté“, teprve v roce 1992 bylo její jméno „sibiřská kočka“ uznáno Celosvětovou federací chovatelů koček.
Na jejím vzhledu je znát, že se plemeno vyvinulo v drsných sibiřských podmínkách. Je velmi otužilé, nenáchylné k nemocem, srst je voděvzdorná, v zimě hřeje a v létě kočku chladí. Podobá se norské lesní kočce, ale je výrazně menší.
Hravá, upovídaná, věrná, vnímavá
Pokud se o kočkách říká, že jsou hrdé, o „Sibiřce“ to platí dvojnásob. Ponechala si něco ze své divokosti, díky které je vynalézavá a značně soběstačná. Je to také jedna z mála koček, která se nebojí vody, naopak ji vyhledává.
Na druhou stranu jsou sibiřské kočky nesmírně shovívavé k nám lidem. Bezmezně milují svou lidskou smečku, ve které si vyberou „svého člověka“, od
kterého se nehnou na krok. Ale nedají dopustit ani na ostatní členy rodiny. Jsou velmi citlivé k našim náladám, a pokud chytnete virózu, budou se vás snažit léčit svým předením.
Kdo vlastní „Sibiřku“, potvrdí vám, že se s ní i snadno domluvíte. Má neuvěřitelně širokou škálu nejrůznějších mňoukání, předení i mručení a velmi ráda vám bude vyprávět, co všechno ten den zažila,
Je také na kočku velmi přítulná, ráda si hraje i vymýšlí lumpárny. Klidně a ráda s vámi půjde na vodítku na procházku, a majitelé o ní říkají, že je svou povahou podobná psům.
Jak o ni pečovat
Sibiřská kočka potřebuje pohyb, ráda skáče a šplhá do výšek. Pro chov v bytě tedy není příliš vhodná, uvítá spíše volnost na zabezpečené zahradě. Od procházek ji neodradí ani bouřka nebo sněžení, její charakteristická dlouhá srst je na přírodní nepohodu uzpůsobená.
A jak se dostane domů? Prostě si zazvoní! Už v útlém věku je díky své vysoké inteligenci velmi zvídavá a pochopí i složité věci. Ovládat domovní zvonek je pro ni tedy to nejmenší…
