Když se o někom řekne, že je primitivní, je to obvykle nadávka. Pokud jde o plemena zvířat, značí to, že jejich přímými předky byla ještě nedomestikovaná zvířata. Totéž platí o houževnatém koníkovi huculském, plemenu, které málem vyhynulo…
Odborníci se dodnes přou o to, jak plemeno huculů vzniklo. Většina z nich se ale přiklání k názoru, že jde o přímého potomka tarpanů, tedy divokých evropských koní. Nejstarší zmínky o něm se datují kolem roku 100 n.l., ale je mnohem starší.
Proč hucul?
Hucul je rumunsky „zbojník“. Právě v Karpatech byl nejčastější. Jenže historie tohoto houževnatého plemene sahá mnohem dál. Prakticky v dnešní podobě ho už měly před mnoha tisíci lety horské kmeny Dáků v době, kdy Slované se toulali kdoví kde.
Zajímal rakouskouherskou armádu
Vlastnosti toho plemene zaujalo velení rakouskouherské armády. A to pro svou vytrvalost, otužilost a také dlouhověkost. V roce 1856 tak vznikl hřebčín v Luczině (dnešní Rumunsko). V době, kdy byly vojska nemotorizována, byl tento koník v těžkých terénech prakticky nenahraditelný.
Byl vojensky využíván v obou světových válkách. To ale vedlo k totální decimaci plemene, ztráty byly obrovské. Zůstalo jich na celé jen asi 300.
Zachránil ho Hucul club
V roce 1972 vznikl u nás Hucul club, který se pokusil zachránit zbytky huculského stáda z Muráně. Podařilo se a dnes už je huculů přes tisícovku, tedy stejně jako koní Przewalského.
