Toto maďarské národní plemeno málem za 2. světové války málem doplatilo na svou zarputilost, s jakou komondoři bránili majetek svých pánů. Postupující Němci je museli nejprve zastřelit, aby se k němu dostali. Dílo pak „dokončila“ Rudá armáda, která zbytek vystřílela mnohdy ze stejného důvodu. Z více než 20 000 jich tak po válce zůstalo jen 130 a vypadalo to, že toto jedinečné plemeno pasteveckého psa vyhyne…
Zbytek vytvořil chovný základ a poválečným nadšencům se nakonec podařilo komondora zachránit pro další generace.
S dredy si nevěděl rady ani medvěd
Pastevec, který k ochraně svých stád používal komondory, mohl chodit klidně spát. Toto speciálně vyšlechtěné plemeno s dlouhými dredy je předurčeno pro boj s vlky a medvědy, které spolehlivě odehnalo od stáda ovcí. Dlouhé chlupy nedovolovaly šelmám zakousnout se psovi do hrdla, ten naopak díky své mohutnosti mohl zaútočit sám. Bojácnost opravdu není jeho vlastnost. Kdyby komondora používali k ochraně svých stád současní pastevci, nemuseli by každoročně plakat nad ztrátami, které jim vlci a medvědi působí…
Do Evropy přišli s pastevci před tisíci lety
O komondorech se už roku 1673 zmiňoval J.A. Komenský, který popisoval jejich neobyčejné vlastnosti. Ale jejich původ je daleko starší. Některé prameny uvádějí, že tito výjimeční psi přišli do Evropy už před více než tisíci lety s s pasteveckým kmenem Kománů, který prchal od Žluté řeky před nájezdy Mongolů. Usadili se nakonec v maďarských puzstách. O jménu vedou jazykovědci spory. Nejpravděpodobnější verzí je spojení koman-dor, tedy pes Kománů. Ale může to být i tak, že Maďaři na něj volali komor kedvü – tedy ten s mrzutou náladou…
Kojily ho ovce, ale beránek to není!
Dávní pastevci potřebovali v dobách, kdy byli v podkarpatské kotlině přemnožení vlci a medvědi, dokonalé strážce svých stád. Dnešní podoba i vlastnosti komondorů jsou tedy výsledkem nikoliv křížení a šlechtění, ale tvrdé, nemilosrdné selekce.
Komondor se dědil z otce na syna. Štěně bylo krátce po narození odebráno matce a začala ho kojit ovce. Vtisklo si její pach místo feny a pes tak měl blíže k ovcím než ke psům. Svou „smečku“ potom bránil instinktivně proti predátorům.
Vlastnosti jim dal nemilosrdný výběr
„Pastevci i mezi takto vychovanými psy ale dělali další selekci. Nevhodné psy, kteří měli například příliš rozvinutý lovecký pud a ovce proto honili, buď nepřipustili k další reprodukci nebo je prostě zabili. Další selekci zajistila sama příroda. V tehdy tvrdých podmínkách přežili bez jakéhokoli ošetření jen ti nejsilnější a nejživotaschopnější jedinci,“ říká Karin Mikolášová z Havířova. Spolu s manželem mají jednu z mála chovných stanic komondorů v Česku.
Do bytu komondor nepatří
Přesto, že se nakonec toto maďarské národní plemeno podařilo zachránit, patří komondoři stále mezi hodně vzácné psy. Jejichž počet je ve světě velmi malý a bez zájmu příznivců mu hrozí vyhynutí.
Pokud byste uvažovali o tom, že si ho pořídíte, musíte vzít v úvahu, že to není společenské plemeno, které by bylo ochotné hrát roli pokojového mazlíčka. Do jeho chovu se může pustit jen zkušený chovatel, který pochopí jeho povahu. Komondor je introvert, po staletí vedený k tomu, aby se uměl rozhodovat samostatně a s vlky i medvědy si poradit ve dne v noci. Miluje svobodu a musí mít dostatečně velké území, které bude hlídat.
V genech má také další vlastnost: Absolutní fixaci na jednoho jediného pána. Jen toho bezvýhradně respektuje a je mu mimořádně věrný. K cizím lidem je už od štěněte ostře odmítavý. Pro svou nedůvěřivost vyžaduje správnou socializaci hned od počátku a důslednou výchovu zkušených rukou.
Auto: Jaroslav Volný
Odborná spolupráce: Karin Mikolášová, chovná stanice Komondor Király Puzsta
