Boj s blechami, klíšťaty a komáry bývá mnohdy urputný. Štípance způsobující svědění nebo přisátí jednoho jediného parazita mohou způsobit nemalé zdravotní komplikace. Pejska proto pravidelně prohlížíme, vyčesáváme a používáme osvědčená antiparazitika.
Jak se ale bránit vůči parazitům, které na první pohled nevidíme? Jak vůbec poznáme, že tělo našeho mazlíčka bojuje s nepříjemnými vnitřními parazity?
Co je to vnitřní parazit?
Pojmem vnitřní parazit, neboli endoparazit, označujeme organismus žijící v trávícím traktu, v plicích a v játrech našich čtyřnohých mazlíčků. Z biologického hlediska tyto organismu patří do skupiny jednobuněčných i mnohobuněčných živočichů, které můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Do první skupiny patří takzvaně oblé organismy (škrkavky), druhou skupinu představují parazité plochého tvaru (tasemnice).
Jak poznám, že má pejsek v těle parazity?
Rozpoznat přítomnost vnitřních parazitů bývá mnohdy poměrně složité. V některých případech, především u silných a odolných pejsků, probíhá nákaza asymptomaticky. V praxi to znamená, že pejsek je sice infikován, ale chovatel nezaznamená žádné viditelné příznaky nákazy, přesto je pejsek zdrojem nákazy pro ostatní. S takovýmto průběhem se můžeme setkat například u toxoplazmózy nebo škrkavky.
Jiným případem je situace, kdy se nákaza projeví takzvaně navenek. V závislosti na rozsahu infekce se pejsek potýká se zažívacími problémy, zvětšuje se břišní dutina, zpomaluje se růst, pejsek ubývá na váze. Kromě těchto častých symptomů se dále můžeme setkat se závažnými problémy s dýcháním, koordinací, které mohou skončit ochrnutím končetin.
Jaká je prevence?
Hlavní prevencí vůči endoparazitům je odčervení, které by mělo být především pravidelné. Odčervení probíhá pomocí odčervovacích tablet nebo kapek v intervalu asi jedenkrát za půl roku. V případě, kdy ve stolici objevíme nějakého toho červíka, odčervení opakujeme. Častěji bychom také měli odčervovat pejsky žijící v rodinách s malými dětmi.
Nejčastější endoparazité u psů
1. Škrkavky
Infekce škrkavkou psí patří k nejčastějším infekcím vůbec. Nejohroženější skupinou jsou štěňata. Hlavním důvodem je přenos vajíček škrkavky, ke kterému nejčastěji dochází prostřednictvím mateřského mléka nebo přes placentu ještě v období březosti. Nákaza se projevuje bolestí břicha, zvracením, průjmem, dehydratací. V dalším stádiu nákazy dochází ke zpomalení růstu, chudokrevnosti a neurologickým potížím. Léčba pejsků bývá zahájena podáváním tablet nebo kapek v pravidelných intervalech čtrnácti dnů, a to až do věku tří měsíců.
2. Tasemnice
U pejsků se velice často setkáváme s tasemnicí psí, kterou se pejsek infikuje přes mezihostitele. Tím jsou nejčastěji blechy a všenky. Tasemnice se dále vyvíjí ve střevě dva až tři týdny. Mezi klinické příznaky patří bolesti břicha, koliky, průjmy, zvracení, ubývání na váze. Léčba probíhá podáváním tablet a pravidelným odblešením.
3. Toxoplazmóza
V případě toxoplazmózy se jedná o nejznámější infekci přenosnou na člověka. Finálním hostitelem jsou kočkovité šelmy. Psi jsou pouze mezihostitelem a potencionálním přenašečem infekce.
Autorka: Kateřina Dvořáková, Vše pro pejska
