Nejdražší kočičí plemena: Lykoi, aneb kočka vlkodlak

Čas od času se objeví nová rasa kočky, která může oslovit snad jen úzkou skupinku zarytých nadšenců, jenž si libují v roztodivných podivnostech. A tak je tomu i u „exkluzivního“ plemene lykoi či chcete-li vlkodlaka, jak se tomuto oškubanému a věčně zamračenému tvorečku také říká. Její jméno pochází z řečtiny, ve které lykoi znamená vlci.

Hned na úvod je potřeba vysvětlit, že uvozovky u slova exkluzivní nejsou jen tak pro nic za nic, lykoi totiž nevznikl složitým přešlechťováním, ale zcela přirozeně. Detailněji se o něj začali v roce 2011 zajímat manželé Gobblovi. Nalezenou kočku nechali samozřejmě vyšetřit na různá onemocnění (koho by také nenapadlo, že musí trpět minimálně nějakou kožní nemocí), všechny testy ale dopadly na výbornou, jinými slovy, micka byla zdravá jako řípa. Jaký byl tedy oficiální závěr? Šlo o přirozený vývoj z původního plemene všech koček, tedy kočky domácí. Přestože se při pohledu na tohoto neobvyklého mazlíčka neubráníme myšlenkám na rasu sphynx či devon rex, je potvrzeno, že s nimi nemá absolutně nic společného.

Jemná kůže i srst vyžaduje opatrnost

Vlkodlačí kočička sice již existuje i v jiných barevných variantách, přesto je stále nejvíce žádaná černá, neboť právě ona připomíná vlka nejvíce. Srst je, překvapivě, velmi jemná. Nevyžaduje ani zvláštní péči, koupání stačí pouze v případě silného znečištění. V takovém případě se použije dětský šampon, případně jakýkoli další velmi jemný přípravek, aby se jim nepodráždila citlivá kůže. A když už jsme u kůže – během léta se snadno opálí, takže jde pigment až do černa, na podzim jim pokožka zase zrůžoví.

Má spíše psí povahu

Lykoi je poměrně odolná a zdravá rasa. Od toho se taktéž odvíjí jeho povaha. Asi nejzajímavějším faktem je to, že má spíše psí povahu, takže je vhodným řešením pro ty, kteří si nemohou z nějakého důvodu pořídit psa. Majitel by se měl také obrnit dostatkem trpělivosti, protože ať už si pořídí kočičku, nebo kočičáka, musí počítat s tím, že se bude hlasitě dožadovat mazlení, hraní a vůbec veškeré pozornosti. Samozřejmě nesmíme zapomínat na to, že kočka si sama určí, kdy a co bude po svém dvounohém společníkovi vyžadovat. Další možností je pořídit si dva malé velké vlkodlaky, rádi si totiž hrají i mezi sebou.

Obecně je po celém světě chovatelských stanic zabývajících se chovem tohoto plemene ještě poměrně málo, ale najdeme je i v Česku. Koupit si je tak můžete buď na výstavě nebo přímo u chovatele. Cena kočky na pouhé mazlení (rozuměj bez chovného záměru) se pohybuje okolo 60 000, na množení musíme počítat minimálně se stoprocentní přirážkou.

Jak si tak prohlížím fotky těchto šelmiček, začínají se mi líbit. Ono nemusí být vždy krásné jen to, co je na pohled dokonalé. Navíc se má za nekonformním vzhledem skrývat milá povaha a srdíčko plné lásky. Tak co myslíte – dali byste jim šanci?

Autor: Kamil Šivák