Svým vzezřením jako třetí největší plemeno psů na světě budí bernardýn respekt. Přesto je tento obr s dlouhou historií vyložený dobrák. Má také velmi citlivou povahu, reagující na všechno zlé, proto se svatobernardský pes rozhodně nehodí k lidem, kteří jsou povahově labilní…
Známe ho jako alpského záchranáře, který pomáhal se soudkem na krku mnichům nalézat pod lavinami zasypané nebo ztracené poutníky. Dnes už v horách nahradily bernardýny vrtulníky a moderní technika, přesto zůstává coby domácí mazlíček stále mezi velmi oblíbená plemena.
Původ svatobernardského psa
Svatobernardský pes, zkráceně bernardýn, má za sebou dlouhou historii. Jeho původ sahá až do doby, kdy dnešním Švýcarskem procházely římské legie. Ty tu zanechaly psa, zvaného molos.
Už v 11. století pak založili ve Velkém svatobernardském průsmyku klášter a hospic. O 700 let později se pak pustili do šlechtění původně římských psů. Pravděpodobně nakřížením s novofoulandským psem a dánskou dogou vzniklo plemeno, které je ve světě psů zcela unikátní. V kohoutku má výšku až 95 cm a váží často i přes 90 kilo.
Barry zachránil 40 lidí
Nejslavnějším psem svatobernardského kláštera byl Barry. Žil zde v letech 1800 až 1812. V alpských horách měl podle záznamů zachránit na 40 lidí. Nejznámější je pak případ malého chlapce, kterého Barry našel a donesl do kláštera na zádech.
Dnes už mniši bernardýny nechovají. Jose Mittaz k tomu říká: „Chceme se více věnovat službě lidem. Klášter tu stojí 1000 let, bernardýny jsme chovali 300 let a zastínili vše, co jsme udělali mimo ně.“
Dobrácký obr, milující děti
Co se týče povahy, je bernardýn po celém světě proslulý svou nezměrnou láskou k dětem. Pečlivě je střeží a má k nim téměř mateřský ochranitelský vztah. Je ale také velmi citlivý na projevy zloby. Pokud se chcete doma pohádat, raději si to rozmyslete. Bernardýn bude vždy hájit toho, koho považuje za slabšího a věřte, že na to má. Těžce také snášejí ostrá slova a zvýšený hlas. Proto je třeba vést výcvik velmi citlivou rukou.
Pro koho se hodí a pro koho ne
Pokud přemýšlíte nad tím, že si pořídíte bernardýna, počítejte s tím, že s vámi bude nějakých 10 až 12 let. Velká plemena se totiž všeobecně dožívají kratšího věku než třeba jezevčíci.
Budete také muset hlouběji šahat do peněženky. Uživit takovéhoto obra není jednoduché, navíc vyžaduje pouze vysoce kvalitní stravu. Stejně tak počítejte s výdaji na veterináře. Toto plemeno trpí častými nemocemi. Nesmí se také přetěžovat, příliš dlouhé procházky těžko zvládá.
Jinak je na chov nenáročný, hodí se do rodin s malými dětmi. Je třeba ho ale už odmalička vést velmi citlivě k poslušnosti. Jinak ho v dospělosti nezvládnete. Pokud se špatně vycvičený bernardýn rozhodně někam jít, ani si při své svalnaté a masivní konstrukci nevšimne, že za ním na vodítku vlajete jako praporek.
Rozhodně by si neměl bernardýna pořizovat nikdo, kdo na něj nemá dostatek času, stejně jako majitel garsonky. A už vůbec ne nikdo, kdo je netrpělivý a vznětlivý. Se zlou by se potázal…
