Jsou psi, kteří se nehnou od domu, ani když je majitelé nadobro opustí. Jsou ale i takoví, kteří občas nebo dokonce velmi často ze dvora nebo zahrady utečou a toulají se po okolí. Žádný plot pro ně není dost pevný, žádná zeď dost vysoká…
Někteří psi se sami po několika hodinách toulání vrátí, jiní jako by zapomněli cestu zpátky. Co je vede k tomu, aby opouštěli své výsostné teritorium, které si jinak velmi úporně brání před ostatními psy i příslušníky jiných živočišných druhů?
Nezřetelná hranice teritoria
Obvykle bývá teritorium psa ohraničeno nějakou bariérou. Mohou to být vstupní dveře bytu nebo bytového domu u psů chovaných ve městě, venku pak zeď, plot z drátěného pletiva, planěk nebo prken, ale také třeba jen živý plot nebo skalka, potok, ohrada z kůlů nebo nízká zídka. I když nám se hranice jeví jasné, pes může mít s jejich rozpoznáním a respektováním problém. Proto je třeba mu hranici pokud možno zřetelně vymezit a naučit jej trpělivým cvičením ji respektovat. To je samozřejmě možné jen za předpokladu, že pes je po dobu, než se dobře naučí respektovat hranici teritoria, buďto pod dozorem, nebo zavřený či uvázaný. Každý útěk posouvá cvičení zase o krok zpátky. Důležitá je také správná a srozumitelná komunikace, aby pes pochopil, o co nám jde. Jakékoli fyzické tresty a nátlak jsou kontraproduktivní – pes se bude o to více snažit utéci.
Změna pána
Když je zakoupen nebo osvojen z útulku dospělý pes, je velmi důležité dát mu od začátku zřetelně najevo, jak to v nové smečce chodí. Musí rychle pochopit, kdo tu vládne, kde je jeho místo a jaká jsou pravidla soužití. Je-li to možné, měl by způsob života nové rodiny navazovat na psovy předchozí zvyklosti. Například pes, který byl celý život držen v bytě, si bude jen těžko zvykat na kotec a naopak. Pes, který byl stále v blízkosti svého pána, nebude schopen tolerovat dlouhou samotu. Někdy se ke stresu z cizího prostředí přidá i nevhodné chování nových majitelů – přistupují ke psu ostražitě, protože nevědí, co od něho mohou čekat, nebo dávají najevo zklamání, když pes neodpovídá zcela jejich představám. Pokud pes nenalezne brzy oporu a jistotu, velice strádá a není divu, že se vydá hledat to, co ztratil.
Trest při návratu
Nelze se příliš divit majiteli, který několik hodin obíhá a objíždí okolí domu, telefonuje do útulků, alarmuje strážníky a nutí celou rodinu všeho nechat a pátrat po chlupatém utečenci, že po jeho nalezení dá průchod emocím a řádně mu vyčiní nebo sáhne i k tvrdšímu postihu. Ale tím si právě mnohdy zadělává na další problémy. Pes si svůj návrat spojí s trestem, no a proč by příště spěchal domů, kde ho nic příjemného nečeká? Je lepší pojmout problém zcela opačně: pes se musí doma cítit spokojeně a v bezpečí. A když už uteče, musí sám toužit být zase brzy zpátky. Vyplatí se poptat se sousedů, jak se náš pes na útěku chová, co hledá, kdo ho čím krmí, kdo si s ním hraje. Pak bychom mu měli vrchovatou měrou dopřát doma vše, co hledá jinde, a ještě něco navíc.
Příliš lákavé vnější podněty
Nemá-li pes doma nic zajímavého na práci, snadno se nechá ovlivnit takovými lákadly, jako je přetékající popelnice před nedalekou restaurací, hravé štěně stále připravené k dovádění z vedlejší ulice, milí štědří sousedi, kteří vždy najdou laskavé slovo, pohlazení a nějakou tu dobrotu, nebo skupinka skotačících dětí jdoucích ze školy… Tato lákadla budou ještě daleko více přitahovat pejsky s nějakým souvisejícím handicapem či nedostatkem nebo pod vlivem rozbouřených hormonů: kakémukoliv jídlu vně teritoria jen těžko odolá pes hladovějící, březí nebo kojící fena, bulimik nebo diabetik. Mladý aktivní pes držený na malém prostoru bez vycházek a jakýchkoli příležitostí ke hře s psími kamarády zase poruší všechna pravidla a uteče, aby si mohl hrát. Jak náročné na uhlídání psů i fenek je období hárání, není třeba dlouze popisovat. Proto by se měli psi i feny, kteří mají sklony nebo možnosti k útěku, raději vykastrovat.
Autorka: MVDr. Hana Žertová
MVDr. Hana Žertová vystudovala Vysokou školu veterinární v Brně v roce 1981. Vedle dlouholeté práce v redakci odborných časopisů Veterinářství, Veterinární klinika a Zvěrokruh se věnovala praxi malých zvířat, v posledních deseti letech již výhradně oboru Terapie poruch chování se zaměřením na psy a kočky.
