Plemena psů do městského bytu: Bišonek, malý lumpík v rouše beránčím

Vypadá jako oživlá plyšová hračka, ale nenechte se mýlit. Bišonek je sice malý vzrůstem, ale už jeho tmavá kukadla prozrazují, že to je pěkný neposeda. Toto starobylé plemeno se na druhou stranu spokojí i s tou nejmenší garsonkou a bude vám dělat věrného a hravého společníka.

Předchůdci dnešních bišonků se nazývali barbichoni. O jejich původu se odborníci dodnes nemohou shodnout. Podle některých zdrojů měli být oblíbenými psíky už za dávné královny Kleopatry. Podle dalších se objevovali hlavně ve Středomoří a mají být předchůdci dalších společenských plemen, jako je například havanský a boloňský psík nebo maltézský pinč.

Z paláců rovnou na ulici

Ve středověku se stali miláčky šlechty především v renesanční Itálii. Odtud pronikly i na francouzské dvory. Kdo neměl bišonka, nebyl tehdy „in“ a velmi si je oblíbil i Jindřich III. (1574-1589). S příchodem Francouzské revoluce však stejně jako jejich páni upadli v nemilost a většina těchto psíků se ocitla doslova na ulici. Díky tomu ale měli nabýt svou dnešní nebojácnost.
Jejich vrozeného smyslu pro komediantství si ovšem povšimli potulní kejklíři a cirkusáci a bišonci se stali nedílnou součástí jejich vystoupení. Plemeno však postupně málem vyhynulo, než se po první světové válce dali dohromady jeho obdivovatelé z Francie a Belgie. Shromáždili přeživší jedince a začali s chovatelským programem. V roce 1933 pak byl přijat první standard tohoto plemene.

Bišonek potřebuje být mezi lidmi

Protože jde o společenského psíka, je zřejmé, že potřebuje být mezi lidmi. Potom je veselý, temperamentní, hravý a přítulný. Přestože je bišonek nebojácný – klidně zažene i desetkrát většího psa – nejeví známky jakékoliv agresivity. Ve vztahu k ostatním členům rodiny, ať už jsou to další zvířata nebo děti, je zcela bezproblémový.
Je velmi inteligentní, rychle a rád se učí, co po něm chceme. Uvítá jakoukoliv hru, kterou pro něj vymyslíme, skvěle také zvládá spoustu triků. Nejde tedy o žádného gaučového povaleče.
To, že je fixovaný na svou lidskou smečku neznamená, že by nedokázal být o samotě, když jste třeba v práci. Jenom si musíte zvyknout na jeho bouřlivé uvítací ceremoniály, a je jedno, jestli jste pryč hodiny nebo jenom deset minut. Bišonek nepotřebuje ani dlouhé procházky, postačí mu, když ho na chvíli vyvenčíte. Jeho temperamentu ale prospěje, když ho zabavíte například hrou s míčkem.
Kamarádem vám bude nadlouho, protože se v průměru dožívá 14 až 20 let.

Nejnáročnější je péče o srst

Aby mu jeho beránčí srst nezplstnatěla, musíte pejska odmalička zvykat na pravidelné vyčesávání, pokud možno až na kůži. Zkracujte mu také chlupy kolem očí, aby je nedráždily. Stejně tak je třeba ho jednou za 2 až 3 měsíce ostříhat. Tuto péči je lépe přenechat odborníkům ze psích salónů už proto, že oblastní tradice úpravy jsou v jednotlivých zemích Evropy různé.
Jinou zvláštní péči bišonek kromě občasné koupele s použitím kvalitního psího šampónu nevyžaduje. Není náročný ani na stravu. Většina chovatelů používá granule, měli byste mu ale poskytnout jen ty prémiové, aby měl zajištěn přísun všech potřebných živin.

Autor: jav