V předešlém díle jsme probrali základní problémy, které se týkají zubů. Vady chrupu a skusu bohužel moc ovlivnit nelze, alespoň pokud se vydáme cestou poctivosti (o rovnátkách na zuby tu psát opravdu nechci, přestože je to ve veterinární medicíně lukrativní a hlavně nesmírně zajímavý obor). Kvalitu zubů a množství zubního kamene ovšem správnou péčí lze ovlivnit velmi dobře, zejména pravidelným čištěním, případně souborem preventivních opatření dle naturelu psa i páníčka.
Čištění zubů
Dnes je na trhu poměrně široká paleta zubních past pro zvířata, stačí si jen vybrat podle příchutě a momentální finanční situace. Vzhledem k vysokému obsahu fluoru nejsou vhodné lidské zubní pasty, psí pasta je chutná a především určena k sežrání, na rozdíl od lidské. Také kartáčky jsou k dostání v různých typech a velikostech. Velmi šikovné jsou např. gumové prstové kartáčky, které většina psů snáší lépe, než klasické. Pes je zpravidla spíš ochoten tolerovat, že se mu v tlamičce šťouráte prstem, byť obaleným, než klacíkem se štětinami (který vášnivé aportéry přímo vybízí k tomu, aby ho usápli a drželi), ale dost záleží na zvyku. Varovala bych jen před používáním lidských kartáčků, pes má daleko citlivější dáseň, tudíž i měkký dětský kartáček by ji mohl zraňovat.
Návyk na čištění provádíme postupně – na kartáček dáme trochu pasty, přejedeme několikrát jemně přes zuby v celé dutině ústní, psa hodně vychválíme a pro ten den již necháme. Další dny postupně délku čištění prodlužujeme, pohyby po zubech by měly být spíš kruhovité nebo svislé od dásně k vrcholu zubu. Pokud pes netoleruje kartáčkem, můžeme si na přechodnou dobu vypomoci obalením prstu gázou nebo obvazem (stačí tak 3 otáčky) – jsou drsné, odstraní plak, ale nejdou tak ostré, jako kartáček. Pastu nakonec může pes sníst, je k tomu určena (dokonce jsem trochu pasty používala jako odměnu po čištění.
A frekvence? Výrobci zubního nářadíčka pro psy by nejraději viděli čištění zubů denně (a to také prokazatelně velmi výrazně redukuje množství plaku a zubního kamene), ale vcelku chápu, že to není vždy reálné. I čištění 2× – 3× týdně udělá svou práci, ne sice tak dokonalou, ale rozhodně je to lepší, než nic.
Krmivo
Nejnovějším hitem výrobců krmiv jsou granule specificky působící proti tvorbě zubního kamene. Mají přesně vyvážený poměr vlákniny, bílkovin a minerálů, čímž redukují zápach z dutiny ústní a zánětlivou reakci dásní. Svou velikostí nutí psa víc kousat a jemně obrušují zubní plak. Je to alternativa pro ty psy, které čištění zubů stresuje, ale majitelé se přesto chtějí postarat o lepší stav jejich tlamičky. Stejnou službu mohou udělat speciální žvýkací plátky, obsahující účinné enzymy, jež mají podobný účinek. Ty je ovšem třeba podávat denně. Někteří výrobci krmiv dodávají na trh různé suchary, které při žvýkání obrušují zubní plak, jejich účinek je ovšem třeba vyzkoušet (já mám moc dobrou zkušenost se suchary firmy Bosch a také s Dingo suchary).
Desinfekce dutiny ústní
Různé desinfekční látky jsou určeny pro psy se zánětem dásní, při pravidelném používání mohou výrazně omezit použití antibiotik, která je často nutno podat po odstranění kamene. Bohužel na samotný kámen nepůsobí, jen omezují růst škodlivých bakterií a redukují zánět a následný zápach z tlamy. Pak jsou nejnověji na trhu také přísady do krmení nebo vody, které mají podobný účinek. Výborný je např. Alavis Plaque Off, který prokazatelně omezuje tvorbu zubního kamene, dále přípravky Tropiclean oral care, Orozyme gel, Gingisan a spousta jiných.
Veterinární ošetření
Pokud pes již zubní kámen má, je třeba jej nejprve odstranit, aby byla další podpůrná opatření účinná. Ošetření se provádí obvykle v sedaci (jen hodným a vzorně spolupracujícím psům lze zkusit odstranit kámen mechanicky tzv. zubním srpkem). Pejsek se prohlédne, poslechne, uspí – zpravidla jen natolik, aby neutekl ze stolu a neslyšel ultrazvuk, který je zvířatům velmi nepříjemný. Pak se kámen odstraní nejprve mechanicky a poté ultrazvukem, podle stupně poškození dásně pak lékař chlupatému pacientovi může předepsat antibiotika. Po odstranění zubního kamene je následná domácí péče podstatně účinnější. Veterinární ošetření lze provádět opakovaně, u starších pejsků zpravidla 1× ročně (někdy i častěji), není třeba se jej bát. Důslednou a pravidelnou domácí péčí je možné tento interval poměrně výrazně prodloužit.
Autorka: MVDr. Marta Skrejvalová
Vystudovala Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně, promovala v r. 1997. Od té doby praktikuje v Praze, s krátkými přestávkami vyplněnými mateřskými povinnostmi. V práci se specializuje na stomatologii, nemoci močového a reprodukčního systému a cytologii.
K jejím koníčkům odmala patřila zvířata, jako malá se pilně věnovala entomologii, poté přesedlala na větší zvířátka – koně a psy. Dnes se zabývá zejména chovem a výcvikem psů, mimoto má doma kočky a malé hospodářství. Se psy se věnuje zejména záchranářskému výcviku, okrajově agility a dogdancingovým trikům.
