Známe to asi spousta z nás. Dřív nebo později coby majitel psa narazíte na nějaký inzerát s nabídkou darování už dospělého psího kamaráda, hledajícího nový domov. Často se jedná o jedince, kterým jejich páníček zemřel, ať už tragicky nebo stářím. V takovém případě by spousta pejskařů ráda pomohla, ale jak to udělat, aby se snesl s tím naším mazlíkem?
No, ne vždy je to zrovna jednoduché. Psi jsou už dost inteligentní savci a během života získávají spoustu zkušeností a návyků. Také jsou zvyklí na své postavení, které si u svého pána pečlivě budují celý život. Příchod jiného jedince může znamenat naprostý převrat. V takovém případě by oba psi mohli jednat nepředvídatelně. A toho se musíte vyvarovat především.
Psi se musí nejdřív poznat
Postupujeme tedy trpělivě. Nejdříve se s „novým“ psem sami důkladně seznámíme a ujistíme se, že nám je schopen důvěřovat. Zároveň je dobré si byt (dům, zahradu) uspořádat tak, aby alespoň zpočátku bylo možné psy držet odděleně. Venčit bychom je měli společně, nejlépe za asistence pomocníka, ale tak, aby se psi mohli blíže poznat. Ovšem pouze zrakem a čichem, za tímto účelem jim taky na procházku nasaďte náhubky, ať předejdete zbytečným úrazům. Také byste si měli pro začátek najít na venčení neutrální místo, kam není zvyklý chodit ani Váš pes.
Jakmile se psi seznámí a trošku si na sebe zvyknou, je třeba přejít k dalšímu kroku. Oba psi musí pochopit, že ve vztahu k vám jsou si rovni. Není to těžké, jen vám to zabere čas, takže je třeba s tím počítat. Dělá se to jednoduše – během procházky najdeme vhodný plácek. Jednoho ze psů uvážeme a s druhým si hrajeme, cvičíme a dáváme mu odměny. Uvázaný pes se musí dívat, ačkoliv častokrát dá hlasitě najevo, že se mu to nelíbí. Psy střídáme.
Rvačku musíte přerušit hned v zárodku
Ve skutečnosti to netrvá moc dlouho a „domácí“ pes vetřelce přijme. Psi ve finále mají společnost jiných psů rádi. Problém je pouze v tom, že si taky rádi řeší své postavení sami mezi sebou. Proto se nám může stávat, že i psi, kteří se dobře znají, žijí spolu a jsou na sebe zvyklí, se někdy poperou. Rvačka dospělých psů může skončit i velmi nepříjemným zraněním jednoho z nich, proto je naším cílem jakékoliv náznaky takového fyzického sporu odhalovat. Pokud už se nám nepodaří rvačce předejít, nezbývá nám, než psy od sebe oddělit násilím a uklidnit je. Bez okamžitého přerušení by mohla rvačka dopadnout opravdu zle.
Jak vidíte, teoreticky není tak složité dosáhnout klidného soužití dvou dospělých psů, kteří se nijak dlouho neznají. Ale vyžaduje to nejen Váš čas, ale taky notnou dávku trpělivosti. Pokud psům dostatečně důrazně nevysvětlíte, jaké je jejich vzájemné postavení k Vám a k sobě navzájem, máte do budoucna zaděláno na problémy.
Naopak, pokud budete psy na sebe zvykat opravdu trpělivě a pomalu, vyvarujete se jejich vzájemným zraněním, máte v podstatě vyhráno. Čeká vás život se psy v harmonickém vztahu. A mohu z vlastní zkušenosti říct, že ačkoliv chov více dospělých psů s sebou nese zvýšené finanční náklady, vnese Vám zároveň do života svěžest a velkou dávku radosti.
Autor: David Navara
