Zdá se, že se život vrací po svátcích do normálních kolejí. Nejinak je tomu i v útulcích pro psi a kočky. Jen je to úplně jiný normál, než jaký si běžný člověk představuje.
Leden a září – měsíce hojnosti
Zvíře je bytost, ne věc. Zvíře je parťák, ne dárek. Tak tímhle se řada lidí opravdu neřídí a považuje roztomilé štěňátko jako prima vánoční dárek. A nebo skvělou odměnu za vysvědčení. Co si budeme povídat, překvapení to rozhodně je! Navíc rozkošné, roztomilé, heboučké a chundelaté. Ale! Ono to čurá?! Ono to štěká?! Ono to chce jít ven?!
A pak se stává, že na konci prázdnin, ať již těch vánočních či letních, není na novou hračku prostor, čas, ztratíme zájem. Panenku odložíme do kouta, ošklivé hrníčky zastrčíme do poličky. Se zvířetem to tak snadné není, takže musí z domu.
Útulek je to lepší řešení…
Proč? Protože nejedno štěně skončí přivázané u stromu v lese, pohozené v krabici u silnice nebo vypuštěné jen tak ven do města. Zodpovědný člověk by měl zvíře dovézt do útulku, to ale málokdo udělá, protože se musí za zvíře zaplatit. Ostatně, jak zodpovědný je člověk, který daruje zvíře k Vánocům, aniž by dobře domyslel důsledky svého počínání?
V útulcích je tedy po svátcích opravdu živo a k mání bývají nejen štěňátka kříženců, mnohdy zde narazíme i na psa s průkazem původu. Takové zvíře se často snaží získat chovatel zpět, pokud se tedy dozví o tom, že nový majitel se rozhodl psa si nenechat. Ale bohužel ani ne každý chovatel je zodpovědný, takže i zde je často kámen úrazu.
Darovat život
Pokud si chceme pořídit zvířecího parťáka a nechceme kupovat pejska či kočku z chovné stanice, je návštěv útulku ideálním řešením. Zejména tedy z kraje roku a nebo na začátku školního roku se zde objevuje také větší množství štěňátek či koťátek.
Pokud se ale rozhodneme pořídit si zvíře z útulku, měli bychom mít na paměti jedno: zvířátko nejspíš mělo krásný domov. Pak jej ztratilo, aniž by vědělo proč, a skončilo v útulku, kde to rozhodně nebyla žádná paráda, protože tam nebyl páníček a jeho postel a nepřetržité mazlení. A pokud získá zvíře domov nový, byla by zrada jej o něj opět připravit.
Každý z nás by se měl chovat zodpovědně za zvíře, které si svůj osud nemůže určit. „Jsme zodpovědní za ty, které jsme si k sobě připoutali,“ pravila liška v Malém princi. A to platí nejen pro přátele lidské, ale také o přátele zvířecí.
Zdroj Foto: Fotobanka
