Uplatnění zásady „zvíře není věc“ má vliv na způsob, jakým se vlastníku zvířete hradí škoda na tomto zvířeti způsobená. Uplatnění této zásady především znamená, že zvíře by již nemělo být vnímáno pouze jako věc, ale jako živý tvor.
Při posuzování vzniklé škody, by měl být brán ohled též např. na citový vztah vlastníka tohoto zvířete k němu. Proto třeba v otázce náhrady škody se vlastník zvířete může domáhat nejen náhrady skutečně vzniklé škody na tomto zvířeti, ale rovněž by bylo možné uvažovat o náhradě újmy nemajetkové (tzv. přiměřené zadostiučinění).
Na chodníku nemá cyklista co dělat
Cyklista jedoucí po chodníku mimo značenou cyklostezku se dopouští porušení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, neboť po chodníku může cyklista kolo pouze vést, a to ještě za předpokladu, že tím nedojde k ohrožení chodců.
Způsobí-li takový cyklista svou jízdou škodu, pak za takto vzniklou škodu odpovídá dle § 2910 Nového občanského zákoníku a je povinen nahradit poškozenému (v tomto případě vlastníkovi psa) co svým jednáním způsobil. Dle NOZ musí k takovémuto porušení zákona dojít vlastním zavinění, jedná se tedy o tzv. subjektivní odpovědnost, kdy musí být prokázáno zavinění škůdce (cyklisty). NOZ nicméně v tomto případě stanoví domněnku nedbalosti, když v § 2911 uvádí, že způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti. Zde jde o projevení zásady, že neznalost zákona neomlouvá.
Hlídejte si doklady
Z uvedeného je tedy zřejmé, že způsobí-li cyklista jedoucí po chodníku škodu, nese za ní odpovědnost. Co se týče způsobu a rozsahu náhrady škody způsobené zraněním zvířete, lze odkázat na výše uvedené ustanovení ohledně náhrady výdajů spojených s léčením zvířetem, i když tyto převyšují cenu zvířete.
V tomto případě tak lze vlastníkovi zraněného psa jedině doporučit pečlivě shromažďovat veškeré listiny dokládající náklady spojené s léčením psa a následně se domáhat na cyklistovi náhrady těchto výdajů. V otázce nároku na náhradu i jiné vzniklé škody, by bylo nezbytné tyto nároky posuzovat vždy podle konkrétních okolností daného případu.
Mgr. Lukáš Tomeček, právník
A co peskaři a jezdci na koních na cyklostezce, tam je vuník kdo ?
A jak to bude,když cyklista srazí psa, který je na volno a bez nahubku,na označené cyklostezce??? To by mu ten psovod měl do smrti sloužit ne?Cyklistovi je psa určitě líto,taka taky citovou újmu,ne?
Pro Frantu, zřejmě jezdíte na kole, a taky po chodníku. Co když takovej idiot na kole, srazí vašeho vnoučka pohybujícího se na chodníku a ten bude dosmrti mrzákem, pak když pejskař má cyklistovi sloužit, tak cyklista by měl rodičům otročit.
V podstatě smyslu činu to píše i Franta Petře .Jen je tady asi jeden rozdíl .Většinou pes na volno honí také cyklistu a srazí ho s kola bez rozdílu kde to je.Do dítěte vletí většinou jen ten co nečumí.Už jsem viděl mnohdy psa zasahovat i s vodítkem do cyklostezky a majitel šel lážo plážo po chodníku a ještě měl na okolí drzou hubu.
Kdyby lidi měli v hlavách mozky, neměli by právníci co žrát!
A CO KDYŽ TEN PES VYSKOČÍ A SRAZÍ MĚ Z KOLA NA SMÍŠENÉ STEZCE???
Tam bude páneček platit nebo nebude? na to se nemyslí….
Idiotů se psama chodí u nás podle Labe po cyklostezkách hodně, většinou je mají na volno, když ten pes vběhne cyklistovi před kolo a ten cyklista v důsledku toho spadne a zraní se s trvalými následky, tak ten čoklař by měl otročit tomu cyklistovi i s celou rodinou.
Vůbec celý článek je podivně tendenční… asi se to stává velmi vzácně, že cyklista jede po chodníku a zraní psa …. mně je 60 let a s takovým případem jsem se nesetkal…. ale že psi přicházejí o život na silnici , to vím, mnoho jsem jich tam viděl ležet… ovšem pes na silnici nemá co dělat…. a myslím, že ani na cyklostezce…
Ještě větší „legrace“ je tehdy, když jedete na kole a honí vás dva velcí psi bez náhubku,
chňapají vám po nohách a jejich „páníček“ volá: „Voni nic nedělají, jenom si chtějí hrát!“
Je to sice off-topic, zřejmě…ale mě třeba, jinka klidnou a vyrovnanou osobu, neskutečně vytáčí, když jde proti mě po chodníku pejskař a nechá mi psa jít v protisměru. Vodítko natažený, celej chodník zabranej a ve chvíli kdy se zastavím, kvůli té chlupaté překážce, ještě na mě hodí xicht a brblá si pod nos nějaký zaklínadla. Já jsem chodec a odmítám uhýbat psu na komunikaci určené primárně pro mě. Nabízí se otázka „Kdo by platil škodu vzniklou mě, kdybych si v takové situaci, kvůli psu, vyvrtl kotník, nebo si přerazil hnátu?“ Sporné? Pokud ano, vidím možnost v řešení mimosoudním – vzít psa za zadní běhy a bít s ním majitele opakovaně po dobu přiměřenou – tedy do ztráty vědomí…
Kdyby aspoň nebylo všude tolik nadefekováno a namočeno :/
Člověk kličkuje mezi bobky, chcanky a, svým strategickým umístěním, pasivně útočícími psy…jednou se jistě stane nějaké absurdní neštěstí
Dojde na má slova 😀
(apropo – sám jsem majitelem psa)
V Chomutově je z chodníku udělaná cyklostezka,značka je i pro chodce,zvláštní řešení?
Cyklistika a pejskaření v dnešní podobě jsou epidemie v postmoderní české společnosti.Mělo by se s tím něco dělat, neboť je to naprosté degenerování.Ještě na přelomu 80-tých a 90-tých let byla cyklistů a pejskařů oproti dnešku asi desetina.To jde člověk někde v Divoké Šárce po pěšině a má dojem, že kolem něj jede cyklokros, cyklisté často ve stádečku minimálně po třech, nejdříve první, potom druhý, pak třetí, za sebou jak husičky s housátkama na vodě.To je všechno komerce, cyklisté oblečení do sportovního cyklistického dressu, vypadají v tom jak šašci, no ale hlavně, že mají uspokojené ego.Nikdy jsem proti cyklistům a pejskařům nic neměl, ale to co je vidět v poslední době, to už přesahuje všechny rozumné meze.Obojího je moc a tak obtěžují a občas škodí svému okolí a to dokonce i mezi sebou navzájem.A co práva a bezpečnost nás pěších?