My, co bydlíme u svých koček, to asi všichni známe. Ráno se ta naše na chvilku probere, aby nás milostivě pustila sednout do našeho (jejího) křesla ke snídani a odstěhuje se na sedačku. Odpoledne po návratu z práce ji obvykle najdeme na stejném místě podřimovat ve stejné poloze. Večer jdeme spát, ale s úderem druhé hodiny ranní začne být náš mazlíček plný života. Mňouká přímo zoufale, a když dál tvrdě spíme, začne nás, byť něžně tlapkami fackovat…
Pokud vás překvapuje, že kočky prospí a prodřímají v průměru 16 hodin denně, tedy dvě třetiny svého života, pak jste na něco zapomněli. Tahle malá šelmička, která se vlastně nenechala nikdy domestikovat, je noční lovec. Má k tomu přizpůsobeny všechny smysly včetně očí, které vidí kořist i v téměř úplné tmě.
Dávné instinkty kočky dodnes neztratily
V dobách, kdy kočky ještě neznaly člověka, byl pro ně lov značně obtížný. Živily se drobnými hlodavci a ptáky, které jako některé další šelmy překvapovaly především v noci. Nebylo to vůbec jednoduché a noční lovecké výpravy za přežitím je stály mnoho energie. Přes den tedy v úkrytu regenerovaly a sbíraly síly na další hon za potravou.
Až později přišly na to, že se jim vyplatí bydlet v blízkosti lidských sídel. Byly tu sýpky s obilím, které lákaly myši a další hlodavce. Nedalo jim příliš práce se pořádně nakrmit. Od té chvíle se začal vyvíjet zvláštní oboustranný vztah mezi kočkou a člověkem, kdy dodnes respektuje jeden druhého. Vy jí dáte misku s mlékem, ona vám položí na práh myš, abyste si také smlsli… I přes tento soulad si však kočky své lovecké instinkty ponechaly.
Proč nás kočka v noci budí
Výše uvedené důvody nám ozřejmují, proč se nás kočka snaží v hluboké noci vzbudit. Nechápe, jak můžeme spát, když přece nastal čas lovu, hlazení, mazlení i krmení. Ona se přece skvěle prospala a není jí jasné, kde jste se přes den flákali vy. Inu, pořídili jsme si šelmičku, která na rozdíl od psů je vzhůru v noci.
Dá se s tím něco dělat?
S kočkou se to má jako s malým dítětem. Když ho necháte přes den spát, nebude večer vědět, co roupama vyvádět. Zkuste ji tedy alespoň odpoledne po návratu z práce co nejvíce zabavit. I přes den by mohla ocenit dostatek hraček a prolézaček, stejně jako parťáka. Může to být pes, nebo další kočka. Pokud si pořídíte třeba párek „Habešanek“, vystačí si samy, pokud jim umožníte šplhat do výšek.
Svým způsobem je výhodou, když máte kočku ubytovanou v domě se zahradou. V noci si vyrazí na lov. Jenže je to dvousečné.V nejhlubším spánku vás překvapí vítězný válečný pokřik. Ano, vaše kočka něco ulovila a jak velí bonton, jste první, kdo může ochutnat. Inu, kruh se uzavřel…
Když kočce dáte mléko tak v lepším případě vám posere byt, v horším, pokud vám na ni záleží, pojedete na veterinu. Mléko je pro dospělou kočku jed.
Omlouvám se, ale není to pravda. Když je kočka zvyklá odjakživa na mlíko, nic to s ní neudělá. Má ho ráda. Až v posledních letech je známé, že kočkám se mlíko dávat nemá, ale to se nevědělo, když ty dnešní byly koťátka. Tedy když jsou zvyklé, nic jim to nevadí.
dospělá kočka nemá enzymy na trávení laktozy takže bude mít prujem. Proto se kočkám kupuje kočičí mléko bez laktozy. neni to nic novýho nebo par let starýho ale už po revoluci se sem začalo vozit z nemecka a dalších států.
Samozřejmě že to pro ně není jed, koťata mléko trávit umí (, později už mívá leckterá číča s mlékem problém, což ale není nutným pravidlem! Náš kocourek pije mléko každý den a nemá s ním sebemenší problém. Prostě dokáže i v dospělosti strávit laktózu (jeho tenké střevo nadále produkuje enzym laktázy, která pomáhá natrávit přírodní cukr obsažený v mléce).
pokud se mléko zředí vodou pak je pro kočku lépe stravitelné a nic se jí nestane. Můj kocour až do svých 8 let nepil nic jiného než mléko. Vodu jen ve výjimečných případech. Dnes si na mlíčku smlsne když si ho naliji do hrnečku. Je mu 12 a stále čiperný a zdráv.
MÚJ KOCOUREK ŠANEL SE DOŽI 22,5 ROKU KOČIČIHO ŽIVOTA TO JE 110 LET LIDSKECHO ŽIVOTA, BYL TO MILEČEK, MAZLIČEK. DRUHEJ ČARLIK ROŠTAK SE DOŽIL 16,5 ROKU (ASI 80 LET LIDSKEHO) JSOU OBA V NEBIČKU.
Od svých osmi let jsem choval kočky a kocoury (ti rychle mizeli do neznáma). Všem jsem dával mléko a to ve velké míře. Vždy bylo rychle slízáno. Žádné náznaky špatného trávení , nebo dokonce „otravy“. Obdivoval jsem jejich chuť na mléko ihned po zkonsumování dost velkého množství syrového masa. Nikdy mi nic nepokálely, vynutily si odchod ven, nebo do kočičího WC. Poslední exemplářka byla úplně úžasná, na ulici mezi lidmi mně provázela jako pes, když zůstala omylem zavřená v bytě 2 dny našla si přesně odpad v dřezu kuchyňské linky. V noci požádala o vypuštění ven hrou na klavír! Byla poslední, poté co se nevrátila už jinou nechci…