Člověk nemusí být zrovna kynolog nebo chovatel psů, aby věděl, že existují psi s průkazem původu (zkráceně PP) a bez. Problematiky neznalý zájemce však už většinou neví, jaké konkrétní rozdíly má od jedinců s průkazem a bez průkazu čekat. Zvláště, pokud se jedná o potomky rodičů stejné rasy. A kolikrát některý z rodičů dokonce průkaz původu má. Jak to tedy s těmi psy bez PP vlastně je? A co od nich případný majitel může očekávat?
Zdraví a povaha psů bez PP
Bohužel, odpovědět lze pouze zjednodušeně a obecně. U štěňat bez PP vždy záleží na jejich konkrétních rodičích. A ani tak nelze jednoznačně říci, zda budou prospívat dle našich očekávání. Jedním ze zásadních problémů psů bez PP je možnost genetické choroby. Ačkoliv z logiky věci se zdá, že přírodní cesty křížení nabízejí snadnou alternativu, jak se těmto nemocem vyhnout, není to ani zdaleka pravda. Vždy záleží na rodičích a u psů bez průkazu původu nemůžeme o jejich genetických zatíženích v podstatě vůbec nic vědět.
Naprosto stejnou nejistotu nalezneme i v povaze kříženců. Ačkoliv psi bez průkazu původu můžou leckdy vypadat velmi podobně, jako jejich uchovnění kolegové, jejich charakter se může od standardu rasy výrazně lišit. A to je pro chovatele stejně nepříjemné, jako možné zdravotní komplikace. U většiny psích ras bylo totiž jejich dlouhodobým cíleným křížením a chovem dosaženo vlastností, které je pro soužití s člověkem přímo předurčí. Je to zejména potlačení agresivity k člověku, u některých ras naopak potlačení přehnané bázlivosti apod. Nic takového ale u psa bez jasného původu s uchovněnými rodiči nemůžeme čekat.
V podstatě jsme nenarazili na žádný opravdu pádný argument pro vlastnictví neuchovněného psa. Přesto všichni víme, že takoví psi, nejen u nás, jsou. A není jich zrovna málo. Po přečtení předchozích řádků se jistě nutně ptáte – proč? Proč si někdo takového psa pořizuje? Proč je někdo chová a množí?
Jsou to dobré a jasné otázky, avšak odpověď na ně je už složitější. V první řadě je třeba si uvědomit, že to, co je o psech bez PP psáno výše není pravda, která platí u všech takovýchto psů. Je to jen možnost, se kterou je třeba při pořizování psa bez průkazu původu počítat. Spousta neuchovněných kříženců je ale charakterově vyrovnaná a v podstatě naplňuje očekávání svých majitelů.
A dostáváme se pomalu k tomu, jak se k takovým psům vlastně jejich majitelé dostali. Základní možnosti jsou pouze dvě – buď si takového pejska vzali z útulku, nebo prostě odpověděli na inzerát, kde se psi bez PP nabízeli. Případ první je asi jasný. Člověk si pořídí kamaráda, zároveň pomůže jednomu z opuštěných zvířat. Zato případ druhý je o poznání složitější a zaslouží si lehce podrobnější rozbor.
Kdo prodává psy bez PP?
Inzerce psů bez PP je stejně častá, ne-li častější, než inzerce klasicky uchovněných psů. Předmětem mnoha diskusí je otázka – kde se takováto štěňata berou? Bývá to různé, chovatel od chovatele. Existují majitelé psů z útulku, kteří prostě březostí feny řeší její zdravotní komplikace (například falešnou březost provázenou laktací). Také se může stát, že majitel feny bez PP prostě neohlídá období hárání. Navíc zde máme stále časté použití psů k ostraze pozemku – zejména na vesnicích. Zde také dochází ke špatně kontrolovanému množení psů. Avšak do pozadí ustoupilo nehumánní, dříve velmi rozšířené, topení či ubíjení (lepší je možná – usmrcení) nechtěných štěňat. A tak jsou i tato často nabízena za symbolickou cenu v inzerátech.
Ze všeho nejhorším zdrojem psů bez PP jsou bezesporu tzv. „množírny psů“. Jedná se o ty nejhorší chovné stanice, jaké si člověk dokáže představit. A právě kvůli nim spousta chovatelů psů apeluje na to, aby si případní zájemci o koupi psa pořizovali pouze psy s průkazem původu. Z mého pohledu je jakákoliv snaha zamezit množírnám jejich činnost dobrá. Provozují je lidé, kteří nemají žádný vztah k chovu zvířat. Postupují v podstatě jako by vyráběli produkty, v popředí je snaha získat produkt s vynaložením co nejmenších nákladů.
Ačkoliv osvěta v tomto směru je veliká, stále ještě se najde dost lidí, kteří věří, že záchranou štěněte z množírny konají dobrou věc. Bohužel, ve své podstatě tomu je právě naopak. Je sice pravda, že s největší pravděpodobností zachráníte nějaké štěňátko (nejspíš také bude natolik zanedbané, že za zdravotní péči zaplatíte opravdu nemálo), zároveň tím však, byť minimálně, podpoříte majitele množírny. Vždy se najde pár takových zachránců a majiteli množírny se jeho zrůdné podnikání vyplatí. Pamatujte na to a pokud máte na nějakou množírnu podezření, nejlépe těm pejskům pomůžete podáním oznámení na nejbližší veterinární správu.
Jak z článku vyplývá, pořízení psa bez průkazu původu rozhodně není tak banální záležitost, jak se na první pohled může zdát. Ve zkratce bych pořízení takového psa doporučil jen těm, kteří již mají nějaké chovatelské zkušenosti, případně znají rodiče či životní příběh konkrétního jedince a vědí, do čeho jdou. Začátečníkům se vždy doporučuje správná volba rasy, dle jejího charakteru a fyzických vlastností – tohle Vám u psů bez průkazu původu jen málokdy někdo zaručí.
Autor: David Navara
Foto: David Navara a pixabay
články jako je tento nadělají více škody než užitku. Během života jsem měla několik psů a nyní se věnuji tzv.dočaskování. Mým domovem prošlo mnoho zvířátek a ani jedno nebylo s PP. VŠICHNI ale byli a jsou bezvadní psí parťáci. Je to jen o empatii a ochotě a schopnosti dát péči a starat se. O vlastní upřímnosti se kterou musím dopředu zvážit všechny okolnosti a možnosti toho, co mohu poskytnout – možnosti časové-kolik času můžu věnovat venčení, vycházkám, výcviku, kolik lidí se se mnou bude na péči o zvíře podílet, jakou mám pracovní dobu, jaké koníčky, z čeho slevím, jaké mám podmínky finanční, kdo se postará když budu na dovolené nebo nemocný, kde bude když budu v práci, kde bydlím a jak ubytuju psa, jaká je má finanční situace, jaké změny do dalších let plánuju…a v neposlední řadě zda ustojím psí chlupy a roztrhané papuče…pokud si na vše čestně a zodpovědně odpovím, pak si teprve vyberu psa-ne podle toho zda má nebo nemá PP, ale podle toho, jakému typu psa mohu poskytnout to nejlepší.