Začal si váš papoušek vytrhávat peří? Ti, kteří žijí ve volné přírodě, to nikdy nedělají, týká se to jen ptáků, chovaných v zajetí. Chyba je tedy na vaší straně. Poradíme vám, co dělat a čeho se vyvarovat, aby se váš parťák u vás cítil opravdu jako doma…
Vytrhávání peří se častěji vyskytuje u větších druhů, jako jsou třeba z křížovek známí arové nebo kakadu. Ovšem může se objevit i u menších druhů. Ve většině případů k počátkům vytrhávání peří dochází u papoušků spolu s nástupem pohlavní dospělosti. Ale ani tohle není pravidlo, jev se může objevit i u jedinců, chovaných celé roky.
Papoušci jsou společenští, nesnášejí samotu
Kde tedy hledat příčiny? Jednoduše začněte v nejbližším okolí papouška a okruh postupně zvětšujte. Určitě na faktor nebo faktory, které vytrhávání peří zapříčinily, přijdete. Chce to jen čas a trpělivost. Často se stává, že „pro oči nevidíme“.
Základním bodem pro řešení problému je dokonalá znalost chovaného druhu, zejména tedy jeho sociálních potřeb. Většina papoušků totiž velmi špatně snáší samotu. Papoušci, kteří jsou chováni osamoceni, se velmi silně fixují na své majitele a jakákoliv změna v jejich chování, pracovní době či jiných zvycích je může vyvést z míry.
Na druhou stranu, ani páreček papoušků vás nezachrání, pokud jim bude chybět pohyb. Nejspíš každý člověk ví, jak destruktivně může nuda působit na lidskou psychiku. A u papoušků tomu není jinak. Proto jim je vhodné, v závislosti na druhu, umožnit dostatek pohybu. Ať už formou voliéry, nebo možností volného pohybu po bytě (zavřená okna a dveře jsou samozřejmostí, papoušek není kočka, nemusí se nikdy vrátit).
Papoušci si utvářejí většinou dost složité sociální vazby, platné po celý jejich život. Ať už se jedná o žití v páru, nebo ve skupinách. Proto se často stává, že nejsou schopni se vyrovnat se změnami, které nastávají v jejich lidském okolí. Tedy rozchody majitelů, odchody dospělých dětí z domu a podobně. Na takové situace, stejně jako na zásadní změny v chování majitele (závislosti, frustrace, deprese), mohou papoušci začít reagovat vytrháváním vlastního peří.
Den má pro ně jen 12 hodin, nerušte je v noci světlem!
Pokud jste si jisti, že všechny výše uvedené aspekty jsou plus mínus v normě a neměly by papouška nervovat, zamyslete se nad světelným ruchem. Tedy, papoušci pocházejí z oblastí, kde délka dne nepřekračuje dvanáct hodin. Dodržujete tohle i v chovu? Je sice pravda, že někteří jedinci mohou být vůči delšímu dni, tedy rušení umělým světlem, tolerantní, spoustě papoušků to ale může dělat psychické problémy. Proto dbejte na to, abyste papouška nerušili v noci světlem žárovky, nebo obrazovky televize či monitoru. Váš okřídlený společník to jistě ocení.
Každopádně každý problém má své řešení, i vtrhávání peří u papoušků. Tím nejjednodušším je samozřejmě odstranění příčiny, ale ne vždy je to možné. V takovém případě se snažte papouška co nejvíc zabavit. Pokud to je možné a situace to dovoluje, pořiďte mu partnera. To je ideální. Pokud chováte druh žijící ve skupinách, kupte papoušků více.
Zkuste také změnit papouškovi jeho nejbližší okolí. Spousta druhů uvítá dostatečně velkou nádrž s vodou, ve které se mohou v případě potřeby „vykoupat“. Nebo umístěte klec na místo, kam částečně svítí slunce. Tak, aby mohl papoušek trávit čas sluněním, ale v případě potřeby se mohl také schovat do stínu.
Všímejte si svého papouška, zvykejte ho na lidský kontakt. Naučte ho volnému pohybu mimo klec, nabízejte mu dobroty k zobání rozmístěné po bytě. Fantazii se meze nekladou. Věnujte čas studiu chovaného druhu a nabídněte mu všechno, co pro svůj život potřebuje. Tak se nejjednodušeji zbavíte nejen vytrhávání peří, ale v podstatě všech projevů nežádoucího či stereotypního chování. A teprve potom se chov papoušků stane tím pravým potěšením.
Autor: David Navara
