Je známo, že kočky po společnosti druhých koček nijak zvlášť netouží. Odborníci na chování koček dokonce tvrdí, že největším stresorem kočky je druhá kočka. To platí především pro dospělé kočky a rozhodně to neznamená, že kočky jsou samotářky a nemají rády společnost.
Všimněte si, jak se chovají venkovní kočky na zahradách nebo například v blízkosti nemocnic či lázeňských domů: Přiběhnou sice společně k jídlu, ale v průběhu dne slídí po okolí každá sama. Ani při lovu nespolupracují jako psi, proto chytají jen drobné ptáky, hlodavce a hmyz, tedy kořist, na kterou stačí jeden lovec. Ovšem najdou se takoví kočičí vykukové (většinou to bývají kocouři), kteří si počíhají na úspěšného lovce a kořist mu bez okolků seberou.
Co jsou kočičí sněmy?
Zajímavým úkazem jsou „kočičí sněmy“. Sejde-li se na jedné zahradě či klidné ulici víc koček, které se navzájem znají, sedí několik metrů od sebe, po očku se pozorují a čekají. Prostor mají totiž rozdělený ne podle metrů, ale podle určitého časového úseku. Každá kočka projde, až když je na ní řada, a všechny to respektují. Narušitele zavedených pořádků drsně ztrestají a žádné vetřelce si do svého teritoria nepustí.
Jak je to v bytě
Jenže v bytě nebývá tolik místa, aby se mohly kočky chovat podle svého naturelu, držet si patřičný odstup a provozovat obvyklé rituály. Proto je třeba dobře zvážit, kolika kočkám poskytnete domov. Máte-li velkou rodinu, takže je stále někdo doma a něco zajímavého se děje, nemusíte se bát, že by se jedna kočka u vás nudila a že by jí chyběli kočičí kamarádi. Žijete-li sami nebo v páru, jste celý den v práci a po kočce toužíte tak trochu ze sobeckých důvodů – aby na vás doma někdo čekal a byl na vás milý – pak pořiďte hned dvě koťata, nejlépe sourozence. Budou naprosto nerozluční. Společně budou spát, jíst, pozorovat nové věci, a především si budou hrát, nepoznají nudu. Stejně jako vy. Nebudete potřebovat knížky ani televizi, kočky se vám postarají o každodenní zábavu.
Když je kočka starší…
Ovšem máte-li doma starší kočku a uvažujete o druhé, pořádně tento krok rozmyslete a předem se „pojistěte“ pro případ, že by si kočky nesedly. Soužití dvou cizích koček totiž závisí na tom, jak dokážou být vzájemně tolerantní. Jsou kočky, které po pár dnech ostražitosti přijmou nový přírůstek s povděkem. Jsou však i takové, které se s novou kočkou nikdy nesmíří a neskamarádí. Pak jedna druhou vyloženě šikanuje a stále pronásleduje, nebo jedna z koček psychicky trpí tak, že může vážně onemocnět. Obzvlášť opatrně je třeba postupovat při donesení kotěte ke staré kočce. Starší kočka už má ráda svůj klid a kotě si chce hrát a stále ji vyrušuje. Navíc si většinou rychle získá zájem a sympatie páníčků, a to starou kočku docela vyvede z míry. Stáhne se do sebe, přestane komunikovat, nemazlí se, nepečuje o kožíšek nebo se naopak stále urputně olizuje. Kočky, které mají přístup ven, se někdy raději „odstěhují“, než by snášely přítomnost kotěte. Když se vztah neupraví do týdne, je lépe najít kotěti nový domov.
Autorka: MVDr. Hana Žertová
O autorce:
Hana Žertová je veterinární lékařka, která se ve své profesi zaměřila na behaviorální medicínu psů a koček. Tento obor studovala především v systému postgraduálního vzdělávání veterinárních lékařů v Německu. V roce 2009 natočila televizní seriál Polepšovna mazlíčků, vydala několik knížek o častých problémech psů a koček, publikuje v odborných časopisech a přednáší chovatelům i veterinárním lékařům. Ve školkách pro štěňata učila majitele lépe psům rozumět, vybudovat pěkný vztah a předcházet poruchám chování. Z těchto zkušeností čerpá její poslední knížka Od štěněte ke psu.
