Neúměrný nebo nezvládnutý strach otravuje život značnému počtu psů a tím i nám. Pokud zpanikaří, jsou schopni uběhnout mnohakilometrové vzdálenosti, a ne vždy se znovu shledají s páníčky. Jiní ze strachu koušou, někteří se počurají a pokakají, další vyjí a štěkají…
V každém případě tito nešťastníci trpí. Strach je totiž jedna z nejméně příjemných emocí a představuje pro organismus ohromnou zátěž. Co bývá příčinou strachu?
Některý pejsek se už plachý narodí
Může jít také o určitou plemennou predispozici. Nedá se sice říci, že by příslušníci některého plemene byli šmahem všichni agresivní nebo bázliví, přesto se však některá plemena v seznamu pacientů veterinářů objevují častěji než jiná.
Například u leonbergerů, bernských a entlebušských salašnických psů nebo u šeltií je poměrně častá nedůvěra k cizím lidem a agorafobie (jde o plemena vyšlechtěná k práci v klidném přehledném terénu a k ostražitosti vůči „narušitelům“ hranic vlastního území).
Pražští krysaříci, jezevčíci, jorkšírští teriéři a trpasličí pudli mívají strach z jiných psů (většinou nejde o charakteristický rys plemene, ale o následek nesprávné socializace a přílišné úzkostlivosti majitele nebo o špatnou zkušenost).
Dalším důvodem bývá vrozená plachost. V jednom vrhu lze najít štěňata neohrožená až drzá, a zároveň drobečky méně smělé až bázlivé. S přibývajícím věkem se rozdíly v povahách prohlubují.
Význam socializace a výchovy
Ke vzniku strachu mohou významně přispět chyby v socializační fázi, tedy v období mezi šestým a osmnáctým, popřípadě dvacátým týdnem. V této době jsou štěňata nejvnímavější k vnějším podnětům a vzorce chování, které si vytvoří, pak používají po celý život. Pokud jsou psi v tomto věku chováni izolovaně od lidí, jiných psů a ostatních zvířat a nezískají zkušenosti s nejrůznějšími 
situacemi, zvuky a pachy okolí, reagují pak na tyto podněty nedůvěřivě, vystrašeně, agresivně.
Často chybujeme také ve výchově. Většina z nás si dnes pořizuje pejska pro potěšení, jako kamaráda a společníka. Dělíme se s ním o svou snídani, o svou postel, pohovku, auto, dopřáváme mu spoustu pozornosti a péče. Na oplátku nám stačí, když se pejsek naučí pár základních povelů, aby byl jakžtakž ovladatelný a nikoho neobtěžoval, a když nám dává trochu najevo radost z naší společnosti.
Jenže bázlivý pes, ať už ke svému strachu přišel jakýmkoli způsobem, potřebuje pevnou oporu, aby se dokázal se strachem vyrovnat. Tu mu může poskytnout jen neohrožený a nezpochybnitelný vůdce smečky. Takže pozor: Bázlivému psu nejvíc prospějí jasná pravidla, denní pilování prvků základní ovladatelnosti a suverénní páníček.
Jak si se strachem poradit
Nejdůležitější je prevence, to znamená pečlivý výběr štěněte, správná socializace a výchova a vyloučení všech zbytečných strašáků z psího života. Když už se pejsek něčeho bojí, je nejlepší jít se poradit s veterinářem věnujícímu se psí psychologii. Ten vybere tzv. desenzitizační cvičení přímo na míru konkrétnímu psovi a je-li to nezbytné, předepíše i vhodné léky. Pomoci by mohla i odborná literatura.
Autorka: MVDr. Hana Žertová
O autorce:
Hana Žertová je veterinární lékařka, která se ve své profesi zaměřila na behaviorální medicínu psů a koček. Tento obor studovala především v systému postgraduálního vzdělávání veterinárních lékařů v Německu. V roce 2009 natočila televizní seriál Polepšovna mazlíčků, vydala několik knížek o častých problémech psů a koček, publikuje v odborných časopisech a přednáší chovatelům i veterinárním lékařům. Ve školkách pro štěňata učila majitele lépe psům rozumět, vybudovat pěkný vztah a předcházet poruchám chování. Z těchto zkušeností čerpá její poslední knížka Od štěněte ke psu.
