Výchova štěněte: Pět mýtů, jak ho odnaučit dělat loužičky aneb co děláme špatně

Když si štěně přivedete domů, musíte počítat s tím, že v prvních dnech a týdnech se loužičkám a hromádkám pravděpodobně nevyhnete. Je to zcela normální a je třeba nějaký čas k tomu, aby se štěně dovednosti vyprazdňovat se tam, kde chcete vy, naučilo.

Jeho schopnost ovládat svěrače musí dozrát, a také musí pochopit, které území je pro vyprazdňování tabu. Mějte s ním tedy v prvních dnech zvýšenou trpělivost, louži ani hromádku žádné štěně nemyslí zle, jen se to ještě nenaučilo dělat správně.
Mezi lidmi je rozšířeno mnoho fám a nefunkčních postupů k učení této dovednosti, zde je seznam těch nejčastějších:

Mýtus první: Je dobré učit štěně čůrat na plenu či noviny. Rozhodně ne. Zbytečně si tím přiděláváte práci, když ho učíte na noviny a pak ho přeučujete na ven. Vžijte se do štěněčí situace, jednou je čůrat v bytě povoleno, pak mu to zakážou. Směšné je rovněž posouvání novin směrem ke dveřím s nadějí, že se tak štěněti naznačí, kde je venčení správné. Z takového postupu by to nepochopil ani mentálně mnohem vyspělejší tvor, než pes.

Mýtus druhý: Když štěně udělá doma loužičku, je třeba ho potrestat. Zásadní omyl. Když potrestáte štěně za vykonání potřeby, tak se příště maximálně před vámi schová, rozhodně z toho nepochopí, že se vám jedná nikoli o konání potřeby, ale jen o místo, kde je to vhodné nebo naopak není.

Mýtus třetí: Když štěně udělá doma loužičku, je třeba mu v ní vymáchat čumák, aby vědělo, že to bylo špatné. Tak z toho se také nedá pochopit vůbec nic. Mnoho psů po takové zkušenosti nejen začalo dělat svou potřebu tajně, tedy když se páníček zrovna nedívá, ale začalo své exkrementy požírat, aby se jim příště podobná příhoda nemohla stát.

Mýtus čtvrtý: To štěně mi to dělá naschvál. Domnívat se, že malá štěňata jsou schopná tak složité úvahy, je zcela nemístné.

Mýtus pátý: Když štěně udělá svou potřebu na správném místě, je třeba ho důkladně pochválit. I tohoto extrému je potřeba se vyvarovat. Je samozřejmé, že když se začne dařit, má z toho páníček radost a chce tuto radost svému psu sdělit a naznačit mu, že tak to bylo správně. Mírná pochvala je samozřejmě na místě, ale spousta lidí to přehání, nad bobkem jásá, psa chválí, hladí, a zahrnuje pamlsky. Slabší psí povaha to neunese, nerozumí tomu, proč kvůli takové samozřejmé věci páníček tropí takový povyk, znejistí, a začne se příště podobné situaci vyhýbat. Třeba tím, že svou potřebu opět začne vykonávat raději v bytě, když si ho páníček zrovna nevšímá, a nácvik k čistotnosti se tak může vrátit o velký kus zpátky.

Text: Tým Člověk, přítel psa
Foto: pixabay.com

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *