Jestliže jste úspěšně a bez velkých ztrát na nervech i vybavení bytu přestáli první období, kdy už je váš čtyřnohý psí mazlíček plně naočkovaný, přichází další etapa výchovy a tím je venčení štěněte mimo vaše teritorium…
Mluvíme teď úmyslně psím jazykem, proto neříkáme byt. Tady už si vaše štěně si vytvořilo svůj prostor – teritorium, ve kterém buď nějaká další zvířátka jsou, nebo je tu samo. V každém případě ale své teritorium považuje za BEZPEČNÉ. V psí řeči to znamená: „Tady jsem doma, není zde jiný predátor, mám zde všude svůj pach a nic špatného se mi zde nestane”. I když máte možnost venčit štěně na své zahradě, je i tam jeho teritorium stejně bezpečné, jako v bytě.
Jdeme poprvé ven
Ve chvíli, kdy vezmete poprvé štěňátko ven, nastane pro něj stresová situace, se kterou se musí vypořádat. Mimo to, že je pro něj nový prostor plný nových vjemů, jako jsou lidé, auta apod., chybí mu zde jeho vlastní pach, který by vymezoval jeho teritorium a dovoloval se po něm „bezpečně” pohybovat.
Jako každé mládě se vaše štěně automaticky zařazuje hiearchicky na konec „smečky” a proto je pro něj skoro nemožné, přeznačit – přečurat pach jiného psa. My lidé se často divíme, jak to, že se po celou procházku náš mazlíček nevyčurá, i když nevykazuje velký strach a o okolí se čile zajímá.
Přitom důvod je jasný. Štěně si prostě nedovolí zanechat svoji pachovou značku mimo své teritorium. Pokud je v prostoru, který není pachy hustě pokrytý (v lese, na louce apod.), je pro něj snadnější tento ochranný pud překonat a poprvé mimo se své teritorium vyčurat.
Zde je vhodná za první čurání opravdu velká pochvala od majitele, popřípadě i dobrá odměna, aby štěně poznalo, že majitel je spokojený a přesně toto se od něj očekává. Jestliže si nachystáte již dopředu slovní obrat, který budete používat celý jeho psí život jako je např: „tady se čurá, vyčurat” nebo třeba klidně „místečko, ulev si” apod., bude se vám mnohem lépe pejsek ovládat i v dospělosti, protože výchova čurání půjde prakticky sama.
Co dělat, když štěně venku čurat vůbec nechce?
Určitě štěněti pomůže, jestliže mu vezmete jeho „pach” do nového teritoria. Stačí vzít počurané noviny či již použitý přírodní záchod nebo namočit v moči aspoň hadřík. A šup s ním ven, do nového teritoria. Také se zamyslete nad místem, kde mu jeho pach umístíte. Měl by být co nejvíc mimo pachy ostatních psů. Tím, že štěněti vynesete jeho pach ven (mimo jeho bezpečné teritorium), usnadníte mu jeho vstup do teritoria jiných psů. A všichni psi, kteří půjdou okolo, si „přečtou”, že tam váš mazlíček byl a poznají ho.
S kakáním je to stejné. Při prvních vycházkách si pro štěně vyhraďte čas a věnujte se mu. Nešetřete pochvalou za jeho každý správný krok, ať už je to čurání, kakání nebo odvaha setkat se s novým člověkem, psem či popelnicí. Nezvedejte štěně do vzduchu před blížícím se psem, ale ukažte mu, že u vás najde oporu tím, že si k němu přičupnete a tím mu dáte jistotu. První návyky štěněte jsou nejdůležitější a věřte, že každá chvilka času, kterou ve štěněcím věku investujete, se Vám stokrát ve výchově vrátí.
