Vítám vás u seriálu článků, které se týkají výchovy psů, možná trochu jinak, než znáte. Tento seriál jsem se rozhodla sepsat, abych mohla mezi více lidí rozšířit metody, které nejsou mezi pejskaři až tak známé, popřípadě se okolo nich šíří mnoho polopravd. Mluvím o metodách pozitivního posilování, v trochu nepřesnějším, ale mezi lidmi rozšířenějším překladu můžeme mluvit o metodice pozitivní motivace.
Předem bych chtěla upozornit, že existuje několik velmi dobrých instruktorů v ČR, kteří se touto problematikou zaobírají. K některým jezdím sama na kurzy, a nechci se považovat ani zdaleka za stejně dobrou. Stejně tak existuje hned několik odvětví těchto metodik, proto upozorňuji, že já osobně vycházím z přístupů Susan Garret (Kanada) a Martiny Klimešové (ČR). Doufám, že vás články zaujmou, budete z nich moci čerpat cenné informace o tom, jak se dají psi učit, jak si zlepšovat vzájemný vztah a porozumění s vaším psím parťákem a některým z vás to třeba nedá a zkusíte si sami zajet na nějaký kurz, či přečíst nějaké knížky, které se touto problematikou zaobírají… No a třeba tomu propadnete tak, jako já.
A proč jsem vybrala název Zlaťáčkova výchova, trochu jinak? Protože vlastním zlatého retrívra Falca (necelých 10 let), který mě k výchově a výcviku pozitivního upevňování dovedl. Na Falcovi jsem se bohužel za jeho život dost „vyřádila“ a napáchala jsem dost chyb, kterých lituji, ale on to se mnou nevzdal a „učil mě“. Situace nedorozumění a frustrace se přesto mezi námi hromadily, až to dorostlo do bodu zlomu. Uvědomila jsem si, že takto už to mezi námi dál nejde a začala jsem tedy hledat. Prvním záchytným bodem byla knížka Martiny Klimešové – Čtyřnohý kamarád, aneb pozitivní motivace v praxi, a tím se roztočil kolotoč, který nám oběma změnil život a změnil i náš společný vztah. Zlaťáčkova výchova, trochu jinak je tedy moje poděkování Falcovi, za to, že mne po celý svůj život učí a nyní může učit třeba i někoho dalšího. Situace, které budu v seriálech popisovat možná někteří na vlastní kůži znáte a třeba to i pro vás bude naděje na to, že změna je možná kdykoliv.
Dost ale o nás, úvodem bych vás chtěla krátce seznámit i s tím, co metodika pozitivního posilování vlastně je. Definicí je mnoho, ne se všemi bych souhlasila a některé používají příliš odborných pojmů, které začátečníkům nic neřeknou. Zjednodušeně se mi líbí označení výchovy „po dobrém“. Není to o absolutní benevolenci k chování psa, ale je to o porozumění, dobrovolnosti a spolupráci jak člověka, tak psa. Tato metoda je stavěná na dobře načasovaných a zvolených odměnách a na absenci fyzických trestů psa, či jakéhokoliv křičení, okřikování, zakazování a nervování sebe i psa. Základní filosofií takového výcviku je, že chování, které je odměňováno, pes nabízí stále častěji a naopak chování, které psovi nepřináší žádnou odměnu, časem vymizí. O tom, jak to funguje v životě psů se budu zabývat v dalším díle.
A proč je mi tento systém tak sympatický? Funguje na každého pejska (je jedno, zda máte psa s průkazem původu, či kříženečka, malé štěňátko, či psího veterána, psa velkého nebo malého, psa ovčáckého nebo loveckého) a staví na tom, že pes pracuje rád, nedělá nic z donucení nebo ze strachu a takový by vztah mezi člověkem a psem měl být. Osobně nechci psí nástroj, ale kamaráda do nepohody.
Autor: Nina Janebová
Foto: Iveta Šolínová
O autorovi:
Mgr. Nina Janebová
Do psího světa pronikla před deseti lety, kdy si pořídila zlaťáčka Falca, 9,5 roku se věnuje agility. Kromě závodění se věnuje i instruktorování, a to již přes pět let, roku 2011 splnila instruktorský kurz KAČR. Poslední dva roky se začala zabývat tématikou Pozitivní motivace a jak to situace povolí, několikrát za rok se účastní víkendových seminářů a je přihlášená ve webináři Martiny Klimešové. Agility momentálně běhá s půjčenými 2 krátkosrstými koliemi jejího trpělivého přítele a co nevidět se jejich smečka rozroste o štěňátko vipeta, budoucího agiliťáka.
