Ne každý, kdo si chce pořídit jako domácího mazlíčka ptáčka, zatouží po papouškovi. Je sice nejpopulárnější, krásný, některý se naučí i mluvit. Hlas má však povětšinou nepříjemný. Zpěvní ptáci sice nebývají tak barevní, místo očí ale potěší váš sluch svým trylkováním a švitořením. Například taková chůvička byla právě proto už před dvěma stoletími šlágrem na císařských a královských dvorech. Tak pro si ji nepořídit také?
Tohoto krotkého zpěvného ptáčka nemá doma jen tak někdo. Dorůstá do velkosti našeho vrabce. Rád žije v hejně, proto uvítá, když mu pořídíte více parťáků. Zaujme svým mohutným zobákem i mnoha barevnými varietami, z nichž nejvzácnější je bílá.
Je to skvělý kamarád i pro úplné začátečníky. Stačí mu klec nebo voliéra s budkou a pár kamarádů. Krmit ho můžete prosem, obilovinami semínky, v době hnízdění nepohrdne ani míchanicí z vajíček.
Zpívají jenom samci, samičky spíše příjemně švitoří. V hejnu jsou ptáčci velmi společenští, tulí se k sobě, povídají si a čistí si vzájemně peří.
Povaha
Chůvička japonská vyniká svou mírnou povahou. Nebude se sice mazlit, ale plně vás respektuje. Je zvyklá žít minimálně v páru stejného druhu, daleko lépe se ale bude cítit v celém hejnu. (Jeho pořízení není nákladné, chůvička se dá koupit od chovatelů už od stokoruny). Právě kvůli své mírnosti se nehodí pro chov s jinými ptáky, kteří by jí mohli ublížit.
Proč chůvička?
A proč se tomuto ptáčku říká chůvička? Ve volné přírodě ho nenajdete. Byl vyšlechtěn v 17. století v Japonsku a Číně. A to nejen jako zpívající domácí mazlíček. Pomáhal i při odchovu jiných ptáků, kdy se mu do hnízda podložila cizí vajíčka. I o taková mláďata se pečlivě stará a odchová je. Prostě chůvička…
Autor: Jav
Čtěte také:
Mazlíček pro děti i seniory: Kanárek, malý zpěvák se silným hlasem
