Mnoho lidí obdivuje divoká zvířata a někdy je napadne, jaké by bylo mít doma srnku, kance nebo jiné lesní zvíře. Takové představy bývají často inspirovány videi na internetu nebo příběhy o nalezených mláďatech, která si vytvořila silné pouto s člověkem. Realita je však mnohem složitější, než se na první pohled zdá. Divoká zvířata nejsou domestikovaná a jejich potřeby se výrazně liší od potřeb běžných domácích mazlíčků. Kromě praktických problémů je třeba zohlednit také legislativní pravidla, bezpečnost i samotný welfare zvířete.
Srnka není domácí mazlíček
Srnky působí na mnoho lidí velmi křehce a přátelsky. Zejména srnčata nalezená v přírodě často vyvolávají dojem, že potřebují lidskou pomoc. Ve skutečnosti však bývají mláďata často pouze dočasně ukryta matkou, která se za nimi pravidelně vrací. Odchov srnky člověkem je možný pouze ve výjimečných případech, například pokud je zvíře skutečně osiřelé a péče probíhá pod dohledem odborníků. Takové zvíře si může na člověka zvyknout, přesto však neztrácí své přirozené instinkty. ospělá srna potřebuje rozsáhlý prostor, specifickou potravu a podmínky podobné těm, které má ve volné přírodě. Chov v běžné zahradě nebo dokonce v domácnosti není vhodný ani pro zvíře, ani pro jeho majitele.
Kanec může být nebezpečnější, než se zdá
Divoká prasata patří mezi velmi inteligentní zvířata. Mladá selata mohou působit roztomile a snadno si vytvoří vztah k člověku. S přibývajícím věkem se však jejich chování výrazně mění. Dospělý kanec může vážit více než sto kilogramů a disponuje značnou silou. Především v období rozmnožování bývá nepředvídatelný a může představovat vážné riziko pro lidi i ostatní zvířata. Navíc potřebuje dostatek prostoru pro pohyb, rytí a přirozené projevy chování. V běžných podmínkách je proto jeho chov velmi problematický.
Co říká zákon
Chov některých druhů volně žijících zvířat podléhá právním předpisům. V mnoha případech nestačí pouze zvíře získat a umístit na pozemek. Majitel musí splnit řadu podmínek týkajících se evidence, zabezpečení chovu nebo veterinární péče. Pravidla se mohou lišit podle konkrétního druhu zvířete i země, ve které se chov uskutečňuje. Proto je vždy nezbytné předem zjistit, jaké povinnosti zákon ukládá a zda je vůbec možné dané zvíře legálně chovat. Nelegální držení volně žijících živočichů může vést k vysokým pokutám a v některých případech i k odebrání zvířete.
Problémem bývá také welfare
Při úvahách o chovu divokého zvířete se často zapomíná na jednu důležitou otázku – zda bude takové zvíře v lidské péči skutečně spokojené. Divoká zvířata jsou evolučně přizpůsobena životu v přírodě. Potřebují prostor, možnost vyhledávat potravu, kontakt s příslušníky svého druhu a prostředí odpovídající jejich přirozeným potřebám. I když člověk poskytne kvalitní péči, nemusí být schopen nahradit podmínky, které zvíře nachází ve svém přirozeném prostředí. To může vést ke stresu, zdravotním problémům nebo poruchám chování.
Když najdete mládě v přírodě
Lidé často nacházejí srnčata, zajíčky nebo mláďata dalších druhů a domnívají se, že byla opuštěna. Ve skutečnosti bývá většina těchto mláďat v pořádku a rodiče se nacházejí poblíž. Než se rozhodnete zasáhnout, je vhodné kontaktovat záchrannou stanici nebo odborníky na volně žijící živočichy. Ti dokážou posoudit, zda zvíře skutečně potřebuje pomoc. Dobře míněná snaha o záchranu může někdy způsobit více škody než užitku, protože mládě ztratí kontakt s přirozeným prostředím a možnost návratu do volné přírody.
Existují vhodnější alternativy
Lidé, kteří obdivují divoká zvířata, nemusí nutně uvažovat o jejich chovu. Mnohem vhodnější cestou bývá podpora záchranných stanic, návštěva přírodních rezervací nebo pozorování zvířat v jejich přirozeném prostředí. Takový přístup umožňuje poznávat fascinující svět volně žijících živočichů bez toho, aby docházelo k narušování jejich života nebo přirozeného chování. Navíc přináší možnost sledovat zvířata tak, jak skutečně žijí, což je často mnohem zajímavější než jejich držení v zajetí.
Respekt k přírodě je na prvním místě
Přestože může být představa vlastní srnky nebo kance lákavá, ve většině případů nejde o vhodná zvířata pro soukromý chov. Vyžadují specifické podmínky, odbornou péči a často podléhají přísným pravidlům. Nejdůležitější je uvědomit si, že divoká zvířata patří především do přírody. Právě tam mohou naplno rozvíjet své přirozené chování a žít způsobem, pro který byla vytvořena. Respekt k jejich potřebám je proto tím nejlepším, co pro ně může člověk udělat.
