Psi vítají své majitele radostným vrtěním ocasu, kočky se přijdou pomazlit a drobní hlodavci často poznají hlas člověka, který se o ně pravidelně stará. U plazů je však situace mnohem složitější. Mnoho lidí, kteří si pořizují hada, želvu nebo ještěra, si klade otázku, zda si tito živočichové dokážou vytvořit citové pouto ke svému chovateli. Odpověď není zcela jednoznačná. Plazi sice nevytvářejí vztahy stejným způsobem jako většina savců, přesto mohou svého majitele rozpoznávat a časem si na jeho přítomnost natolik zvyknout, že ji budou vnímat jako běžnou a bezpečnou součást svého života.
Plazi myslí jinak než savci
Rozdíl mezi plazy a savci nespočívá pouze ve vzhledu nebo způsobu života. Významně se liší také stavbou mozku a chováním. Savci jsou obecně společenskější a během evoluce si vyvinuli složitější sociální vazby. U mnoha druhů hraje důležitou roli péče o mláďata, spolupráce ve skupině i schopnost vytvářet dlouhodobé vztahy. Většina plazů naproti tomu vede samotářský způsob života. Ve volné přírodě se s jedinci svého druhu setkávají převážně během období rozmnožování nebo při obraně teritoria. Nemají proto přirozenou potřebu vytvářet silné sociální vazby, jaké jsou běžné u savců. To však neznamená, že by nebyli schopni učit se nebo reagovat na opakované zkušenosti.
Dokážou svého majitele poznat?
Řada zkušených chovatelů potvrzuje, že jejich plazi postupně rozpoznávají člověka, který se o ně pravidelně stará. Nejde přitom pouze o spojení s krmením. Plazi využívají především zrak, čich a v některých případech také vnímání vibrací. Díky tomu mohou rozlišit známou osobu od cizího člověka. Pokud se s majitelem opakovaně setkávají v klidných situacích, často reagují mnohem uvolněněji než při kontaktu s někým neznámým. Takové chování však není projevem náklonnosti v lidském slova smyslu, ale spíše důvěry založené na zkušenosti.
Důvěra místo lásky
Zatímco pes může aktivně vyhledávat kontakt se svým pánem kvůli společné hře nebo mazlení, plaz obvykle podobnou motivaci nemá. Pokud had klidně spočívá na rukou svého chovatele nebo agama zůstává sedět na jeho rameni, nemusí to znamenat, že cítí náklonnost. Často jde o projev toho, že se zvíře necítí ohrožené a prostředí považuje za bezpečné. Právě důvěra je nejbližším ekvivalentem vztahu, který může mezi člověkem a plazem vzniknout.
Každý druh je jiný
Jednotlivé druhy plazů se výrazně liší svým chováním. Některé jsou velmi plaché a kontakt s člověkem snášejí jen omezeně. Jiné si na pravidelnou manipulaci zvyknou poměrně snadno. Například agamy vousaté bývají známé svou klidnou povahou a často dobře tolerují kontakt s člověkem. Podobně někteří gekoni nebo krajty při správném zacházení působí velmi vyrovnaně. Naopak mnoho druhů želv nebo citlivějších hadů preferuje minimální manipulaci a nejlépe prospívá tehdy, když je člověk zbytečně neruší.
Význam pravidelné a šetrné manipulace
Pokud si přejete, aby si plaz na vaši přítomnost zvykl, je důležitá trpělivost. Náhlé pohyby, hlasité zvuky nebo časté vyrušování mohou vyvolat stres, který budování důvěry výrazně zpomalí. Manipulace by měla být klidná, krátká a přiměřená potřebám konkrétního druhu. Někteří plazi snášejí kontakt několikrát týdně, jiným postačí jen občasná kontrola při údržbě terária. Respektování přirozeného chování zvířete je vždy důležitější než snaha navázat co nejtěsnější kontakt.
Umí se plazi učit?
Přestože bývají plazi často podceňováni, výzkumy i zkušenosti chovatelů ukazují, že jsou schopni učení. Dokážou si zapamatovat určité situace, spojit si pravidelný režim s krmením nebo rozpoznat, kdy přichází člověk, který jim nosí potravu. Některé druhy se naučí reagovat na otevření terária nebo přicházet ke krmnému místu v určitou denní dobu. Jejich schopnosti sice nelze srovnávat s učenlivostí psů nebo inteligencí některých papoušků, rozhodně však nejsou pouze řízeny instinkty.
Ne každý plaz kontakt vyhledává
Je důležité si uvědomit, že většina plazů nepotřebuje fyzický kontakt ke spokojenému životu. Na rozdíl od společenských savců jim nechybí mazlení ani každodenní pozornost člověka. Naopak příliš časté vyndávání z terária může některé druhy stresovat a negativně ovlivnit jejich zdravotní stav. Odpovědný chovatel proto respektuje individuální potřeby svého zvířete a nesnaží se z něj dělat domácího mazlíčka podle představ člověka. Právě pochopení přirozeného chování je základem úspěšného chovu.
Vztah existuje, ale má jinou podobu
Plaz si ke svému majiteli může vytvořit určitý vztah, ten se však výrazně liší od citového pouta, které známe u psů, koček nebo jiných savců. Nejde o bezpodmínečnou náklonnost ani touhu po společnosti člověka. Místo toho vzniká postupně důvěra založená na opakovaných pozitivních zkušenostech, klidném zacházení a bezpečném prostředí. Zvíře se naučí svého chovatele poznávat, přestane se ho obávat a bude v jeho přítomnosti klidnější. Právě tato důvěra může být pro milovníky plazů stejně cenná jako projevy náklonnosti, které znají majitelé psů nebo koček. Je sice méně nápadná, ale o to více vypovídá o trpělivosti, respektu a správné péči, kterou svému neobvyklému společníkovi věnují.
