Anolis rudokrký patří mezi ještěry, kteří dokážou zaujmout na první pohled. Má štíhlé tělo, dlouhý ocas, obratně šplhá po větvích a samci se pyšní nápadným hrdelním lalokem. Pozornost přitahuje také schopností měnit odstín těla. Není to však malý chameleon a změna barvy neslouží především k dokonalému splynutí s okolím. Zbarvení může souviset s teplotou, světlem, aktivitou, stresem i sociálními interakcemi. Co tento ještěr potřebuje, pokud si jej chceme pořídit domů?
Zelený ještěr s nápadným hrdlem
Anolis rudokrký (Anolis carolinensis), někdy označovaný také jako anolis zelený, pochází z jihovýchodní části Severní Ameriky. Je to převážně stromový ještěr, který velkou část času tráví na větvích, kmenech a mezi vegetací. Samci bývají větší než samice a jejich charakteristickým znakem je výrazný hrdelní lalok, který mohou roztahovat při komunikaci. Používají jej například při obhajování teritoria nebo během námluv. Společně s pohyby hlavy a těla vytváří tento barevný „praporek“ působivou podívanou.
Proč jednou zezelená a podruhé zhnědne?
Jednou z nejzajímavějších schopností anolise rudokrkého je změna zbarvení. Jeho tělo může přecházet od jasně zelených odstínů přes olivové tóny až po hnědou. Přestože bývá tato schopnost přirovnávána k chameleonům, její význam je poněkud odlišný. Barva může reagovat na více faktorů současně. Ovlivňuje ji teplota, intenzita světla, aktivita zvířete i jeho momentální fyziologický stav. Roli mohou hrát také sociální situace a stres. Nelze tedy jednoduše říci, že zelený anolis je vždy spokojený a hnědý vždy vystresovaný. Pokud je však zvíře dlouhodobě tmavé a současně se ukrývá, nežere nebo vykazuje jiné změny chování, stojí za to překontrolovat podmínky v teráriu a jeho zdravotní stav.
Terárium musí nabídnout hlavně dostatek výšky
Protože jde o aktivního stromového ještěra, potřebuje anolis prostor především pro šplhání. Vhodné je proto vyšší, dobře větrané terárium vybavené množstvím větví, kořenů a rostlin. Zvíře by mělo mít možnost pohybovat se mezi různými výškovými úrovněmi, vyhřívat se a zároveň se ukrýt před pohledem. Živé rostliny mohou pomoci vytvořit přirozenější prostředí a současně nabízejí další úkryty. Vhodné jsou pouze netoxické druhy, které snášejí teplé a vlhčí podmínky. Terárium musí být dobře zabezpečené. Anolisové jsou rychlí a dokážou využít překvapivě malou skulinu k útěku. Současně je důležité dostatečné větrání, protože vysoká vlhkost spojená se stojatým vzduchem může vytvářet nevhodné prostředí.
Teplo musí mít svůj gradient
Anolis potřebuje možnost regulovat tělesnou teplotu přesouváním mezi teplejšími a chladnějšími částmi terária. Nestačí proto udržovat celý prostor na jedné stejné teplotě. Pod výhřevným zdrojem má vzniknout teplejší místo, zatímco jiná část terária musí zůstat chladnější. Výhřevný zdroj je potřeba umístit tak, aby se ještěr nemohl popálit. Teplotu je vhodné kontrolovat spolehlivým teploměrem přímo v místech, kde se zvíře skutečně pohybuje. V noci může teplota přirozeně klesnout. Trvalé intenzivní vytápění bez nočního poklesu není žádoucí, pokud jej nevyžadují podmínky v místnosti.
Bez správného UVB osvětlení se chov neobejde
Pro dlouhodobě úspěšný chov je velmi důležité vhodné UVB záření. Pomáhá organismu vytvářet vitamin D3 a správně hospodařit s vápníkem. Nedostatek UVB společně s nevhodnou výživou může vést k závažným problémům s kostmi. UVB zdroj musí být určený pro plazy a správně umístěný. Je potřeba počítat s tím, že sklo část potřebného záření blokuje, takže nestačí umístit UVB lampu za běžnou skleněnou stěnu terária. Zdroj má také omezenou životnost a je nutné jej měnit podle doporučení výrobce, i když stále viditelně svítí. Důležitý je pravidelný denní a noční režim. Anolis potřebuje během dne dostatek světla, zatímco noc má zůstat tmavá.
Vlhkost ano, trvale mokré terárium ne
Anolisové potřebují přiměřenou vzdušnou vlhkost a možnost olizovat kapky vody z listů a dalších povrchů. V přírodě je právě tento způsob příjmu vody běžný. Terárium lze proto pravidelně rosit nebo vybavit vhodným automatickým systémem. To ovšem neznamená, že by mělo být neustále promočené. Mezi rosením by měly některé povrchy částečně oschnout a terárium musí dobře větrat. Trvale mokrý substrát a nedostatečná cirkulace vzduchu vytvářejí podmínky pro množení mikroorganismů. K dispozici může být také mělká nádoba s čistou vodou, kterou je nutné pravidelně umývat a doplňovat.
Na jídelníčku je především živý hmyz
Anolis rudokrký je hmyzožravec. V zajetí se jeho potrava skládá z vhodně velkého krmného hmyzu. Důležitá je pestrost, protože dlouhodobé podávání jediného druhu potravy není ideální. Kořist musí odpovídat velikosti ještěra. Příliš velký hmyz může být problematický a nesnědené kusy není vhodné nechávat v teráriu bez kontroly. Významnou součástí správné výživy je také doplňování vápníku a podle podmínek chovu dalších vitaminů a minerálních látek. Jejich dávkování závisí mimo jiné na použitém UVB osvětlení, věku zvířete a jeho reprodukčním stavu. Nadbytek některých vitaminů může být stejně nežádoucí jako jejich nedostatek, takže více automaticky neznamená lépe.
Anolis není ještěr určený k častému mazlení
Přestože si může na přítomnost člověka do určité míry zvyknout, anolis není ideálním zvířetem pro častou manipulaci. Je rychlý, drobný a snadno se stresuje. Mnohem vhodnější je vnímat jej jako zvíře určené především k pozorování. Při nezbytné manipulaci je potřeba postupovat opatrně a nikdy ještěra nechytat za ocas. Stejně jako u řady dalších ještěrů může dojít k jeho odhození jako obranné reakci.
Soužití více anolisů může přinášet problémy
Nápadné předvádění samců není pouze efektní podívanou. Souvisí také s teritoriálním chováním. Dva dospělí samci proto mohou společný prostor vnímat jako místo neustálého soupeření, což vede ke stresu a konfliktům. Ani kombinace samce a samice automaticky nezaručuje bezproblémové soužití. Samice může být vystavena nadměrnému zájmu samce a společný chov vyžaduje dostatek prostoru, úkrytů a zkušeností. Pro začátečníka bývá jednodušší chovat jedno zvíře samostatně.
Jak poznat, že něco není v pořádku?
Zdravý anolis bývá během dne pozorný, reaguje na okolí, pohybuje se po větvích a zajímá se o potravu. Varováním může být dlouhodobá apatie, výrazná ztráta hmotnosti, odmítání potravy, problémy s pohybem, otoky končetin nebo čelistí, potíže se svlékáním či změny dýchání. Samotná hnědá barva ještě diagnózu nepředstavuje. Pokud je však změna zbarvení dlouhodobá a doprovázejí ji další neobvyklé projevy, je vhodné nejprve zkontrolovat teplotu, vlhkost, osvětlení a ostatní podmínky. Při podezření na onemocnění je na místě veterinární lékař se zkušenostmi s plazy.
Nenáročný na pohled, náročnější na správné podmínky
Anolis rudokrký může působit jako drobný a nenáročný ještěr, ale kvalitní chov vyžaduje dobře připravené prostředí. Potřebuje dostatek prostoru pro šplhání, správný teplotní gradient, UVB osvětlení, vhodnou vlhkost, pestrou potravu a možnost ukrýt se. Pokud mu tyto podmínky nabídneme, můžeme pozorovat fascinující škálu přirozeného chování. Šplhání mezi větvemi, lov hmyzu, předvádění hrdelního laloku i proměny zelených a hnědých odstínů dělají z anolise rudokrkého jednoho z nejzajímavějších menších ještěrů pro teraristiku.
