Stačí se přiblížit k akváriu a ještě před otevřením krmiva se jeho obyvatelé začnou shromažďovat u předního skla. Některé ryby člověka sledují, jiné připlouvají k hladině a vypadají, jako by přesně věděly, kdo právě přišel. Je snadné takové chování připsat pouhému očekávání potravy. Výzkum schopností ryb ale ukazuje, že jejich vnímání a paměť jsou podstatně zajímavější, než se dlouho předpokládalo. Mohou tedy akvarijní rybičky skutečně poznat svého majitele?
Ryby rozhodně nemají paměť jen na několik sekund
Představa, že si ryba pamatuje události pouze několik sekund, patří mezi velmi rozšířené mýty. Ve skutečnosti jsou ryby schopné učit se a některé informace si uchovávat mnohem déle. Dokážou si spojovat určité podněty s potravou, orientovat se v prostředí a přizpůsobovat své chování na základě předchozích zkušeností. Právě schopnost učení je jedním z důvodů, proč ryby v domácím akváriu rychle pochopí každodenní režim. Opakovaně zažívají, že příchod člověka k nádrži, otevření víka nebo určitý pohyb před akváriem předchází krmení. Postupně se proto naučí na tyto signály reagovat.
Dokáže ryba rozeznat konkrétního člověka?
U některých druhů existují důkazy o překvapivě dobrých schopnostech vizuálního rozlišování. Experimenty ukázaly, že ryby mohou být schopné rozlišovat různé obrazce, objekty a v určitých podmínkách dokonce lidské tváře. To ovšem neznamená, že každá neonka bezpečně pozná svého majitele podle obličeje stejně jako pes. Jednotlivé druhy mají odlišné smyslové schopnosti a také jejich motivace věnovat pozornost člověku se liší. V domácím prostředí navíc ryba nemusí člověka identifikovat pouze podle tváře. Může reagovat na kombinaci jeho siluety, pohybů, místa, odkud přichází, denní doby a dalších opakujících se podnětů. Výsledkem může být chování, které skutečně působí jako poznání známé osoby.
Velkou roli samozřejmě hraje krmení
Pokud ryby při spatření majitele okamžitě připlavou ke sklu, nejjednodušším vysvětlením bývá potrava. Člověk, který pravidelně krmí, se pro ně stane spolehlivým signálem, že se blíží něco příjemného. To ale jejich schopnosti nijak nesnižuje. Právě vytvoření spojení mezi určitým podnětem a následnou událostí je projevem učení. Ryba si musí zkušenost zapamatovat a podle ní upravit své chování. Majitelé mohou někdy pozorovat, že ryby reagují odlišně na člověka, který je pravidelně krmí, a na návštěvu, která se před akváriem objeví poprvé. Je však dobré být při interpretaci opatrný. Bez kontrolovaných podmínek není snadné zjistit, zda zvíře poznalo konkrétní tvář, nebo reagovalo například na odlišný pohyb či oblečení.
Některé druhy jsou vůči člověku nápadně kontaktní
Rozdíly mezi jednotlivými druhy i konkrétními jedinci mohou být značné. Větší a zvídavé ryby často dávají své reakce na člověka najevo mnohem výrazněji než drobné hejnové druhy. Například některé cichlidy dokážou velmi pozorně sledovat dění za sklem. Připlouvají za člověkem pohybujícím se podél akvária a rychle si osvojují pravidelné činnosti spojené s péčí a krmením. Podobné chování mohou vykazovat také další akvarijní druhy. U malé hejnové rybky může být individuální reakce mnohem méně nápadná. To však automaticky neznamená, že se nic nenaučila nebo že si opakující se podněty nepamatuje.
Poznávání člověka není totéž jako vztah psa k majiteli
Při popisování chování ryb je snadné přenášet na ně lidské emoce nebo očekávání vytvořená zkušenostmi se psy a kočkami. Pokud ryba připlave k člověku, nemůžeme z toho automaticky usuzovat, že ho „miluje“ nebo se na něj těší stejným způsobem jako společenský savec. Mnohem bezpečnější je říci, že se ryba naučila člověka nebo určité charakteristiky jeho přítomnosti spojovat s konkrétní zkušeností. Tou může být krmení, ale také běžná rutina a dění v okolí akvária. Ani toto vysvětlení však z ryb nedělá jednoduché automaty reagující pouze na potravu. Jejich schopnost učit se, pamatovat si a rozlišovat podněty ukazuje, že jde o zvířata s poměrně komplexním chováním.
Mohou se ryby člověka také bát?
Stejně jako si mohou spojit člověka s krmením, dokážou si ryby vytvářet asociace s nepříjemnými událostmi. Prudké pohyby před akváriem, klepání na sklo nebo časté stresující zásahy do nádrže mohou způsobit, že se při přiblížení člověka začnou schovávat. Proto je lepší pohybovat se kolem akvária klidně a ryby zbytečně neplašit. Klepání na sklo není vhodným způsobem, jak získat jejich pozornost. Pro rybu mohou být vibrace a náhlý hluk velmi rušivé.
Rybu lze dokonce něco naučit
Schopnost ryb vytvářet asociace lze pozorovat i doma. Při pravidelném krmení na stejném místě se mohou naučit shromažďovat právě tam. Některé druhy lze postupně navyknout na určité vizuální signály nebo jednoduché úkoly spojené s odměnou. Takové experimenty by ovšem neměly rybu stresovat ani vést k překrmování. Mnohem zajímavější než snaha udělat z ryby cirkusového účinkujícího je sledovat, jak rychle se přizpůsobuje pravidelnému režimu a jak reaguje na změny svého prostředí.
Každá ryba může reagovat trochu jinak
Dokonce i mezi rybami stejného druhu mohou být rozdíly. Jedna se při příchodu člověka okamžitě objeví u skla, zatímco druhá zůstane v úkrytu. Roli hraje temperament, věk, předchozí zkušenosti, postavení ve skupině i podmínky v akváriu. Náhlá změna chování proto může být užitečným signálem. Ryba, která dříve aktivně připlouvala ke krmení a najednou se straní, odmítá potravu nebo se neobvykle ukrývá, může být vystresovaná či nemocná. V takové situaci je vhodné zkontrolovat kvalitu vody, teplotu a další podmínky a sledovat případné příznaky zdravotního problému.
Takže pozná rybička svého majitele?
Odpověď zní: do určité míry ano, alespoň některé ryby toho mohou být schopné. Víme, že ryby dokážou rozlišovat vizuální podněty, učit se a pamatovat si zkušenosti. U některých druhů byla prokázána dokonce schopnost rozlišovat lidské tváře za experimentálních podmínek. V domácím akváriu je však obtížné přesně určit, podle čeho konkrétní ryba svého chovatele identifikuje. Může využívat jeho vzhled, siluetu, způsob pohybu i další pravidelně se opakující signály. A samozřejmě velmi dobře ví, kdo obvykle přináší večeři. Když tedy rybičky při vašem příchodu připlavou k přednímu sklu, nemusí jít pouze o náhodu. Možná vás nevnímají jako „páníčka“ v lidském smyslu, ale rozhodně mohou vědět, že jste důležitou a dobře známou součástí světa za sklem.
