Pustíte papouška z klece, necháte ho proletět po místnosti a užít si trochu svobody. Jenže když nastane čas návratu, začne pořádné dobrodružství. Papoušek před vámi utíká, přelétává z místa na místo a na vaše přemlouvání vůbec nereaguje. Mnoho chovatelů pak sáhne k ručníku nebo se snaží opeřence chytit do rukou. Takový postup ale může nadělat více škody než užitku. Existuje mnohem jednodušší a šetrnější způsob, jak papouška naučit vracet se do klece dobrovolně.
Proč se papouškovi nechce zpátky do klece?
Papoušci patří mezi inteligentní, zvídavé a společenské ptáky. Pobyt mimo klec jim nabízí množství podnětů, možnost létání, objevování okolí i kontakt s člověkem. Není proto překvapivé, že se jim někdy nechce tuto zábavu ukončit. Klec navíc může mít v očích papouška negativní význam. Pokud se do ní vrací výhradně ve chvíli, kdy končí hraní nebo společný čas s majitelem, snadno si vytvoří spojení mezi návratem a ztrátou něčeho příjemného. Problém může být také v samotném prostředí. Příliš malá klec, nevhodně umístěná bidýlka, nedostatek hraček nebo rušné okolí mohou způsobit, že se v ní pták necítí dobře. Někdy však papoušek jednoduše ještě nemá dostatek pohybu a zábavy. Odmítání návratu proto nemusí být projevem neposlušnosti, ale přirozenou reakcí na situaci, kterou si spojuje s omezením svobody.
Největší chyba? Honit papouška po místnosti
Když papoušek odmítá spolupracovat, může být lákavé pokusit se ho rychle chytit. Právě pronásledování po pokoji ale patří mezi nejčastější chyby při jeho výchově. Pták může takové jednání vnímat jako ohrožení. Začne před člověkem utíkat, nervózně přelétávat a v krajním případě může ve stresu narazit do okna, nábytku nebo jiných překážek. Opakované chytání navíc narušuje důvěru mezi papouškem a jeho majitelem. Opeřenec si může začít spojovat přibližující se ruku s nepříjemným zážitkem a postupně se jí vyhýbat. U některých papoušků může stres vyvolat také obranné kousání. To, co původně představovalo obyčejný problém s návratem do klece, se tak může změnit v dlouhodobé potíže při manipulaci. Výjimkou jsou samozřejmě situace, kdy je pták bezprostředně ohrožen a je nutné ho bezpečně zajistit. Při běžném návratu do klece by však mělo být cílem, aby spolupracoval dobrovolně.
Udělejte z klece místo, kam se papoušek rád vrací
Základem úspěchu je změnit způsob, jakým papoušek svou klec vnímá. Neměla by pro něj představovat trest ani místo, kde automaticky končí všechna zábava. Klec by měla být bezpečným útočištěm, ve kterém má pták dostatek prostoru odpovídajícího svému druhu, pohodlná bidýlka, vhodné hračky a přístup k vodě i potravě. Velmi dobře funguje také spojení návratu s něčím příjemným. Můžete například do klece umístit oblíbený pamlsek nebo hračku, kterou papoušek rád zkoumá. Důležité je, aby se odměna neobjevovala pouze ve chvíli, kdy potřebujete ptáka zavřít. Papoušek by měl mít možnost do klece dobrovolně vstupovat a zase z ní vycházet i během běžného dne, pokud je to bezpečné. Postupně tak zjistí, že návrat do klece nemusí znamenat konec všeho příjemného.
Naučte papouška nastoupit na ruku nebo bidýlko
Jednou z nejužitečnějších dovedností je takzvaný povel „nastup“, při kterém papoušek dobrovolně přejde na nabídnutou ruku nebo přenosné bidýlko. S výcvikem je nejlepší začít v klidném prostředí, kde se pták cítí bezpečně. Nabídněte mu ruku nebo bidýlko v pohodlné vzdálenosti a odměňte každý dobrovolný krok správným směrem. Zpočátku může stačit, když se papoušek k ruce přiblíží. Později můžete odměňovat položení jedné nohy a následně celé nastoupení. Některým ptákům vyhovuje více dřevěné bidýlko než lidská ruka, zvláště pokud s manipulací nemají dobré zkušenosti. Důležité je papouška do nastoupení nenutit. Netlačte mu prstem na hrudník a nesnažte se ho násilím přimět k pohybu. Mnohem účinnější je trpělivé odměňování žádoucího chování. Jakmile papoušek spolehlivě nastupuje, můžete tuto dovednost využít i při návratu do klece.
Pamlsek jako motivace funguje lépe než nátlak
Pozitivní posilování patří mezi nejúčinnější metody výcviku papoušků. Princip je jednoduchý: pokud pták za určité chování získá něco příjemného, zvyšuje se pravděpodobnost, že ho bude opakovat. Nejprve je potřeba zjistit, co má váš papoušek skutečně rád. Některé druhy ocení drobný kousek ořechu, jiné semínko nebo malou porci oblíbené potravy. Odměna by měla být bezpečná, přiměřená velikosti ptáka a podávaná v malém množství. Smyslem není papouška překrmovat, ale nabídnout mu něco, kvůli čemu se vyplatí spolupracovat. Začněte tím, že odměníte přiblížení ke kleci. Potom můžete ocenit usednutí na její dvířka, vstup dovnitř a nakonec klidné setrvání v kleci. Jednotlivé kroky je vhodné přizpůsobit schopnostem konkrétního ptáka. Pokud papoušek začne být nervózní nebo ztrácí zájem, vraťte se k jednoduššímu úkolu.
Vyzkoušejte trik s otevřenými dvířky
Jedním z nejdůležitějších pravidel je nezavírat klec pokaždé okamžitě poté, co do ní papoušek vstoupí. Pokud totiž pták rychle pochopí, že překročení dvířek znamená konec volnosti, může začít návrat odmítat ještě důrazněji. Při tréninku proto nechte klec otevřenou a umožněte papouškovi, aby do ní vstoupil, získal odměnu a zase dobrovolně vyšel ven. Tento postup několikrát zopakujte. Papoušek si postupně osvojí, že vstup do klece není past a nemusí vždy znamenat dlouhé uzavření. Teprve když se dovnitř vrací bez obav, začněte nacvičovat krátké zavření dvířek. Nejprve jen na okamžik, následně na několik sekund a postupně na delší dobu. Po celou dobu sledujte reakce ptáka. Pokud začne panikařit, znamená to, že postupujete příliš rychle.
Pomoci může i jednoduchý povel
Papoušci se dokážou naučit spojovat určité slovo nebo gesto s konkrétní činností. Můžete proto začít používat například povel „domů“, „do klece“ nebo jiné krátké označení. Důležité je vyslovovat ho vždy stejným způsobem a spojovat ho s dobrovolným návratem. Zpočátku povel použijte ve chvíli, kdy papoušek právě vstupuje do klece, a ihned ho odměňte. Postupně ho můžete vyslovovat o něco dříve, aby se stal signálem k požadovanému chování. Nečekejte však, že pták pochopí význam slova během jediného dne. Někteří papoušci se učí rychle, jiní potřebují desítky krátkých opakování rozložených do delšího období. Při výcviku může pomoci také klikr, jehož zvuk přesně označí okamžik správného chování. Nejdříve je však nutné papouška naučit, že kliknutí předchází odměně.
Správné načasování dokáže zázraky
Velkou roli hraje také to, kdy se papouška snažíte vrátit do klece. Pokud je právě uprostřed oblíbené hry nebo má velkou potřebu pohybu, může být spolupráce obtížnější. Mnohem lepší je vytvořit předvídatelný denní režim. Papoušci často dobře reagují na pravidelnost a postupně se učí, co mohou v určitou dobu očekávat. Návrat do klece lze spojit například s podáváním běžného krmení, odpočinkem nebo večerním uklidněním. Není však vhodné ptáka před výcvikem záměrně nechat hladovět. Motivace k návratu by měla vycházet z příjemné zkušenosti, nikoliv z nedostatku potravy. Pomoci mohou také kratší, ale pravidelné tréninky. Několik minut soustředěného cvičení bývá účinnějších než dlouhé přemlouvání unaveného nebo rozrušeného papouška.
Co když papoušek sedí vysoko a odmítá slétnout?
Někteří papoušci si během pobytu mimo klec oblíbí vysoké skříně, garnýže nebo horní části nábytku. Z takového místa mají dobrý přehled o okolí a často se jim nechce dolů. V této situaci není vhodné ptáka plašit, mávat po něm rukama ani se ho pokoušet shodit z vyvýšeného místa. Lepší je nabídnout mu známé bidýlko nebo vytvořit bezpečnou cestu k místu, odkud se mu bude snadněji vracet. Pokud papoušek ovládá přivolání, můžete ho odměnit za přílet na určené stanoviště. U ptáků, kteří ještě nemají návrat nacvičený, je vhodné začít s jednoduchými přesuny na krátkou vzdálenost. Důležité je také zajistit místnost proti nebezpečí. Zavřená okna a dveře, zakrytá velká skla, vypnuté ventilátory a nepřístupné horké či toxické předměty jsou při volném pohybu papouška nezbytností.
Jak dlouho trvá, než se papoušek naučí vracet?
Na tuto otázku neexistuje jediná správná odpověď. Záleží na druhu papouška, jeho věku, povaze, předchozích zkušenostech i vztahu k člověku. Mladý, dobře socializovaný pták může základní princip pochopit poměrně rychle. Papoušek, který byl v minulosti opakovaně chytán nebo se lidí bojí, může potřebovat podstatně více času. Výcvik proto může trvat několik dní, týdnů, ale v náročnějších případech i déle. Nejdůležitější je nepřeskakovat jednotlivé kroky. Pokud papoušek jeden den spolupracuje a další den odmítá, nemusí to znamenat, že se nic nenaučil. Chování ovlivňuje také únava, stres, zdravotní stav a aktuální prostředí. Pokud se objeví náhlá výrazná změna chování, apatie, neochota létat nebo jiné známky zdravotních potíží, je vhodné kontaktovat veterináře se zkušenostmi s ptáky.
Trpělivost je důležitější než rychlost
Naučit papouška dobrovolnému návratu do klece neznamená přimět ho k poslušnosti za každou cenu. Cílem je vytvořit takové podmínky, aby pro něj návrat představoval bezpečnou a příjemnou součást každodenního života. Pokud se majitel vyhne pronásledování, bude používat pozitivní odměny a dopřeje ptákovi dostatek času, může se původně stresující situace postupně změnit v běžnou rutinu. Největší úspěch přichází ve chvíli, kdy papoušek přestane klec vnímat jako místo, kam je násilím zavírán, a začne se do ní vracet z vlastní vůle. Právě takový přístup posiluje důvěru mezi člověkem a jeho opeřeným společníkem a usnadňuje každodenní soužití.
