Zná to snad každý majitel psa. Přijde návštěva, pes se nadšeně rozběhne přivítat hosty a místo obvyklého očichání ruky zamíří čenichem rovnou do jejich rozkroku. Pro člověka pořádně trapná situace, pro čtyřnohého mazlíčka naprosto přirozené chování. Proč to psi dělají, co všechno dokážou svým citlivým nosem zjistit a jak je odnaučit tomuto poněkud nezdvořilému způsobu seznamování?
Psí nos je mnohem dokonalejší než ten lidský
Zatímco lidé při seznamování spoléhají především na zrak, sluch a řeč, psi poznávají okolní svět hlavně prostřednictvím čichu. Jejich čichové schopnosti jsou ve srovnání s lidskými mimořádně vyvinuté. Psí nos obsahuje podle plemene desítky až stovky milionů čichových receptorů, zatímco člověk jich má přibližně pět až šest milionů. Pro psa proto není očichávání druhého člověka ničím zvláštním. Prostřednictvím pachů získává informace, které my lidé vůbec nedokážeme zaznamenat. Pach mu může napovědět, zda už daného člověka někdy potkal, jaké další pachy na sobě nese nebo zda se jeho tělesná vůně od posledního setkání změnila. To, co člověk považuje za nevhodné chování, je tak z pohledu psa obyčejné získávání informací.
Proč psy tolik přitahuje právě rozkrok?
Odpověď souvisí s lidskou anatomií. V oblasti třísel a genitálií se nachází množství apokrinních potních žláz, jejichž sekret se podílí na vytváření charakteristického tělesného pachu. Tyto žlázy se nacházejí také například v podpaží. Samotný sekret apokrinních žláz nemusí výrazně zapáchat. Typický tělesný pach vzniká mimo jiné působením bakterií na látky přítomné na pokožce. Pro psa však představuje taková směs pachových molekul zajímavý zdroj informací. Svou roli hraje také výška psího čenichu. Zejména větší psi mají lidský rozkrok přibližně v úrovni nosu, a tak je pro ně tato oblast snadno dostupná. Nemusejí se nijak zvlášť snažit, aby zachytili pachy, které je přirozeně zajímají. Nejde tedy o žádnou úmyslnou provokaci ani snahu člověka uvést do rozpaků. Pes jednoduše následuje svůj nejdůležitější smysl.
Dokáže pes vycítit menstruaci nebo hormonální změny?
Psí čich je natolik citlivý, že dokáže zaznamenávat i jemné změny tělesného pachu. Ty mohou souviset například s hormonálními výkyvy, menstruačním cyklem, stresem nebo změnami zdravotního stavu. Někteří psi proto mohou projevovat zvýšený zájem o ženy během menstruace nebo v určitých fázích cyklu. Podobně mohou reagovat na změny tělesného pachu v těhotenství. To ovšem neznamená, že pes dokáže pouhým očicháním spolehlivě určit, zda je žena těhotná nebo v jaké fázi cyklu se právě nachází. Vědecké výzkumy také ukazují, že speciálně vycvičení psi mohou za určitých podmínek rozpoznávat pachové změny související s některými onemocněními. Z běžného očichávání rozkroku však nelze vyvozovat žádnou diagnózu. Pokud tedy pes někomu věnuje nezvykle velkou čichovou pozornost, není důvod okamžitě hledat zdravotní problém. Může ho jednoduše zaujmout konkrétní vůně.
Proč pes očichává některé lidi více než jiné?
Možná jste si všimli, že váš pes některé návštěvy jen krátce pozdraví, zatímco jiné zkoumá s téměř detektivním zaujetím. Ani to není náhoda. Každý člověk má jedinečný tělesný pach, který ovlivňuje řada faktorů. Patří mezi ně genetika, složení kožního mikrobiomu, hygiena, hormonální změny, strava i prostředí, ve kterém se pohybuje. Pes může intenzivněji očichávat například člověka, který přišel z posilovny, strávil delší dobu v blízkosti jiných zvířat nebo používá kosmetické přípravky s výraznou vůní. Zvýšený zájem může vyvolat také pach, který je pro psa nový nebo neobvyklý. Neznamená to, že by mu daný člověk byl sympatičtější, ani že by na něm automaticky poznal něco neobvyklého.
Psi se podobným způsobem seznamují i mezi sebou
Abychom tomuto chování lépe porozuměli, stačí sledovat setkání dvou psů. Ti si často očichávají zadní část těla, zejména okolí konečníku, kde se nacházejí pachové žlázy produkující individuálně charakteristické sekrety. Pro psy jde o běžnou součást vzájemné komunikace. Pachové informace jim pomáhají poznávat ostatní jedince a orientovat se v sociálním prostředí. Při kontaktu s člověkem využívají podobný princip. Rozkrok je pro ně jedním z míst, kde mohou zachytit výraznější tělesný pach. Pes přitom nechápe lidská společenská pravidla ani důvody, proč nám takové chování připadá nevhodné. Z jeho pohledu nejde o nic intimního nebo neslušného.
Jak psa odnaučit očichávat návštěvám rozkrok?
Přestože je toto chování přirozené, neznamená to, že ho musíme tolerovat za všech okolností. Zvláště pokud pes obtěžuje návštěvy nebo se jeho zájem stává příliš dotěrným, je vhodné nastavit jasné hranice. Nejlepší cestou je pozitivní výcvik. Psa lze naučit, aby při příchodu návštěvy zůstal sedět, odešel na své místo nebo člověka přivítal klidnějším způsobem. Jakmile požadované chování předvede, měl by následovat pamlsek, pochvala nebo jiná odměna.
Důležitá je důslednost. Pokud pes začne návštěvu nevhodně očichávat, stačí ho klidně přivolat a nabídnout mu jinou činnost. Není vhodné ho trestat, křičet na něj nebo ho prudce odstrkovat. Taková reakce může vyvolat stres a problémové chování ještě zhoršit. Pomoci může také to, když návštěvy psa zpočátku nebudou příliš vzrušeně vítat. Klidný příchod a možnost seznámit se bez zbytečného rozruchu mohou přispět k lepšímu zvládnutí celé situace.
Kdy už může být očichávání problém?
Samotné očichávání rozkroku není známkou poruchy chování. Pozornost by však měli majitelé zbystřit, pokud pes působí při očichávání nutkavě, nedokáže se od člověka odtrhnout nebo se jeho chování náhle výrazně změní. V takových případech je vhodné sledovat i další projevy, například neklid, zvýšenou úzkost nebo celkovou změnu chování. Pokud se objevují další neobvyklé příznaky, může být na místě konzultace s veterinářem. S přetrvávajícím obtěžujícím chováním může pomoci kvalifikovaný trenér pracující s pozitivními metodami. Ve většině případů však nejde o nic znepokojivého.
Pro psa je to přirozené, pro člověka trapné
Až se vám příště pes pokusí strčit čenich mezi nohy, vzpomeňte si, že za tím pravděpodobně nestojí nic jiného než jeho přirozená zvědavost. Zatímco lidé se při setkání zdraví podáním ruky nebo úsměvem, psi se snaží poznat druhé prostřednictvím pachů. Očichávání rozkroku tak není projevem špatného vychování samo o sobě, ale výsledkem mimořádně citlivého čichu a přirozeného způsobu psí komunikace. Ačkoli může být pro člověka nepříjemné, psa lze trpělivým výcvikem naučit společensky přijatelnějšímu vítání. Jeho zvědavý nos přitom zůstane stejně výkonný jako dřív.
